vikinské výtvarné umění

Výtvarné umění

Umění ornamentálního charakteru rozšířené v 8. až 11. století ve Skandinávii a v severní Evropě a doznívající ve středověku v dřevěné architektuře (portály kostelů 11.–13. století), v dřevořezbě a v lidovém umění skandinávských zemí, je charakterizováno plochým ornamentem (dřevo, kovy, kost) pletencových a klikatkových motivů (kříže, spirály, triskeles) se stylizovanými zvěrnými motivy (lvi, hadi, ptáci). Realizovalo se zejména v uměleckém řemesle (zlaté šperky, spony, zbraně, rohy), v dřevořezbě a dřevěné architektuře (zvířecí hlavy, vyřezávané portály), rozvíjelo se od předchozí vendelské kultury zvěrného a ornamentálního charakteru v několika fázích (Jellinge u Vejle, Oseberg na Oslofjordu, Gokstad u Sandefjordu) směrem k výraznější abstrakci. Pod vlivem karolínského, anglického a byzantského umění se v pozdní fázi objevily figurální výjevy (ságy). Vikinské výtvarné umění zanikalo s christianizací skandinávských států.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: norské výtvarné umění, pravěké umění.