Karel Čapek

Literatura / Biografie / Divadlo / Poezie / Publicistika

*9.1.1890 (Malé Svatoňovice) – †25.12.1938 (Praha), český prozaik, dramatik, básník, publicista a překladatel, bratr Josefa Čapka, s nímž společně publikoval řadu děl, manžel herečky Olgy Scheinpflugové. Mnohostrannou činnost vyvíjel jako novinář, zvláště v redakci Lidových novin, kde působil od roku 1921. Politicky patřil k okruhu T. G. Masaryka, s nímž ho vázalo osobní přátelství (Hovory s TGM). Čapkovo dílo bylo přeloženo do mnoha světových jazyků. Do literatury vstoupil lyrizujícími prózami psanými s bratrem Josefem (Zářivé hlubiny). Od prvních vlastních povídek (Boží muka) se orientoval k zachycení složitosti lidské osobnosti (trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna). Relativistická skepse vůči zjednodušujícím řešením filozofických i sociálních problémů odrážející se v Čapkových dramatických alegoriích (R.U.R., Ze života hmyzu, spolu s J. Čapkem) i v jeho utopických románech (Továrna na absolutno, Krakatit), vyústila v příklonu ke světu obyčejného člověka (První parta) a k vžitému řádu věcí. V době vzestupu mezinárodního fašismu se Čapkova idealizace tzv. malého člověka a nenápadných hodnot života stala východiskem humanistického odporu k hrozbě války (Válka s Mloky, Bílá nemoc, Matka). Karel Čapek je rovněž autorem knih pro děti (Devatero pohádek) a překladů z francouzské poezie (Francouzská poezie nové doby), které výrazně ovlivnily vývoj českého verše, povídek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Kniha apokryfů) a cestopisů (Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever). Podle Čapkových literárních děl byly natočeny například filmy Loupežník, Bílá nemoc, Hordubalové, Čapkovy povídky, Krakatit, O věcech nadpřirozených, Lotrando a Zubejda aj.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: aforismus, antifašismus, Antonín Brož, apokryfy, Aventinum, bajka, Barbora Srncová, Blanka Waleská, Blažena Holišová, Božena Půlpánová, causerie, česká literatura, české divadlo, Čestmír Řanda, cestopis, Dana Batulková, detektivní literatura, Emil Bolek, Evžen Sokolovský, fejeton, František Borový, František Brož, František Buriánek, František Černý, František Emler, František Laurin, František Smolík, Guild Theatre, Guillaume Apollinaire, Gustav Winter, Helena Růžičková, Hugo Haas, Inge Krokann, Irena Kačírková, Ivan Weiss, Jan Brychta, Jan Malíř, Jan Přeučil, Ján Sýkora, Jan Tříska, Jana Preissová, Jarmila Kurandová, Jarmila Urbánková, Jaromír Hanzlík, Jaroslav Moučka, Jaroslav Průcha, Jiří Dohnal, Jiří Holý, Jiří Horčička, Jiří Krejčík, Jiří Sovák, Jiří Weiss, Jiřina Jirásková, Josef Čapek, Josef Kemr, Josef Kodíček, Josef Somr, Josef Srch, Josef Svoboda, Karel Höger, Karel Roden, kongeniálnost, Ladislav Chudík, Ladislav Lakomý, Leopolda Dostalová, Libuše Šafránková, Lída Plachá, Ljubov Ivanovna Dobržanskaja, Lola Skrbková, Luba Skořepová, Luděk Kopřiva, Marie Brožová, Marie Hübnerová, Mikuláš Huba, Milada Davidová, Milan Fridrich, Milan Friedl, Miloš Hynšt, Miloš Slavík, Miriam Hynková, Miroslav Halík, Miroslav Ondříček, Naďa Hejná, Národní listy, Nataša Tanská, Nina Bártů, novoklasicismus, Oldřich Stibor, Olga Scheinpflugová, Otakar Vávra, Otomar Krejča, Otto Čermák, Otto Hradecký, Otýlie Beníšková, parabola, Pavel Háša, Pavel Zedníček, PEN klub, Peter Macko, Petr Kostka, Petr Polák, poetismus, pohádka, povídka, Praha, Radoslav Brzobohatý, Radovan Lukavský, realismus, Říše loutek, robot, rozhlásek, Rudolf Deyl starší, Saša Rašilov, science fiction, Skupina výtvarných umělců, šlampa, Stella Zázvorková, Svatopluk Skopal, Sybil Thorndik, Theo Otto, Tilla Durieuxová, Václav Babka, Václav Postránecký, Václav Voska, Vera Ivlianovna Andžaparidze, Vilém Pfeiffer, Vilém Pruner, vitalismus, Vladimír Menšík, Vladimír Ráž, Vladimír Šimáček, Vlasta Matulová, Vlastimil Brodský, Vlastimil Fišar, Vlastislav Hofman, Wolfgango Giusti, Zdeněk Hodr, Zdenek Míka, Zdeněk Řehoř, Zdeněk Štěpánek, Zdeněk Svěrák, Zdeňka Baldová.