Tomáš Garrigue Masaryk

*7.3.1850 (Hodonín) – †14.9.1937 (Lány), český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. Zakladatel československého státu a první prezident ČSR. Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni (1872–1876) a v Lipsku (1876–1878). V letech 1879–1882 byl docentem vídeňské univerzity, od roku 1882 byl mimořádným a od roku 1897 řádným profesorem filozofie na univerzitě v Praze. Základními východisky jeho filozofie byly protestantský teismus bez zjevení a mystiky, důraz na eticko-psychologické aspekty sociálních jevů a vědomí soudobé krize. Přednášel dějiny filozofie, logiku, etiku, základy sociologie a psychologie. Významně se podílel na organizaci českého vědeckého života, v roce 1884 založil měsíčník Athenaeum (v něm rozvinul boj proti zastáncům pravosti Rukopisů

) a byl iniciátorem vydání nové české národní encyklopedie Ottova slovníku naučného

. V roce 1887 zformuloval spolu s K. Kramářem

a J. Kaizlem

liberálně intelektuálskou skupinu tzv. realistů, působící nejdříve v rámci staročeské, později mladočeské strany. V roce 1891 byl Masaryk zvolen za mladočechy poslancem rakouské říšské rady a českého zemského sněmu, v roce 1893 se pro rozpory s vedením mladočeské strany obou mandátů vzdal. Zastával program autonomie českých zemí v habsburské monarchii, odmítal český nacionální a státoprávní radikalismus a hlásal pozitivní politiku postupného posilování českých hospodářských a kulturních pozic v Rakousko-Uhersku a pozvolné demokratizace podunajské říše. Svou politickou koncepci opíral o nábožensky chápanou humanitní ideu (Česká otázka, Naše nynější krise, Jan Hus, Karel Havlíček) a o víru v celosvětově progresívní vývoj, v němž se prosazuje věda proti mýtu, demokracie proti teokracii, absolutismu a diktatuře (Ideály humanitní). Zvláštní pozornost věnoval sociální otázce, dělnickému hnutí a kritice marxismu (Otázka sociální), kritizoval vypjatý nacionalismus a antisemitismus, angažoval se v zápasech za všeobecné hlasovací právo a osmihodinovou pracovní dobu. V letech 1900–1914 stál v čele tzv. realistické strany (v letech 1900–1905 nesla název Česká strana lidová, v letech 1905–1914 Česká strana pokroková), v letech 1907–1914 byl za ni poslancem rakouské říšské rady. V letech před první světovou válkou se intenzívně zabýval slovanskou otázkou a česko-slovenskou vzájemností. Po vypuknutí války stál u zrodu domácího odboje, v prosinci 1914 odešel do zahraničí, aby získal vlády dohodových mocností pro národně osvobozenecký program Čechů a Slováků. Spolu s E. Benešem

a M. R. Štefánikem

stanul v čele československého zahraničního odboje, v letech 1916–1918 byl předsedou Národní rady československé v Paříži. Zasloužil se o vytvoření československých legií v Rusku, ve Francii a v Itálii, v květnu 1917 odjel do Ruska, kde urychlil vznik československého vojska. Podporoval Prozatímní vládu a demokratické složky ruského politického tábora, jako svědek Říjnové revoluce

k ní zaujal negativní postoj. V březnu 1918 odjel přes Japonsko do USA, kde navázal jednání s prezidentem Wilsonem

. V květnu 1918 koncipoval a spolupodepsal tzv. Pittsburskou dohodu

mezi českými a slovenskými krajanskými organizacemi v USA. Dne 18.10.1918 se stal předsedou prozatímní československé vlády a jejím jménem vydal téhož dne Deklaraci nezávislosti Československa

. 14.11.1918 byl v Praze zvolen Revolučním národním shromážděním prvním prezidentem ČSR, 21.12.1918 se vrátil do vlasti. Jako prezident (znovu byl zvolen v letech 1920, 1927 a 1934) a nejvýraznější politická osobnost nového státu působil k rychlé konsolidaci poválečných poměrů na bázi parlamentní demokracie. Stal se hlavou politické skupiny „Hradu“, reprezentující liberální a reformně socialistické síly v meziválečné československé politice. Usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu koncepce národnostního státu podle švýcarského modelu. 14.12.1935 se ze zdravotních důvodů vzdal prezidentského úřadu a až do své smrti žil na zámku v Lánech. Masarykův ideový a politický odkaz se stal významnou oporou československých demokratických sil v zápase s fašismem, nacizmem a komunistickým totalitarismem, jeho dílo bylo mocensky tabuizováno a oficiální ideologií odsuzováno. Svým vlivem a autoritou přesáhl Masaryk hranice ČSR a patří ke světově uznávaným humanistickým myslitelům.