Vilém Pfeiffer

*5.8.1910 (Praha, Rakousko-Uhersko) – †3.1.1986 (Brno, Československo), český divadelní a filmový herec. Dětství strávil s rodiči v Bratislavě, již v raném věku hrál divadlo a na popud režiséra Ivana Svitáka se vydal na hereckou dráhu. Nedokončil gymnázium a od roku 1927 hrál osm let u kočovných divadelních společností. V roce 1935 získal angažmá v avantgardním divadle E. F. Buriana D 34, kde jeho herectví dostalo nový rozměr a kde si ho také poprvé všimli filmaři. V letech 1937–1939 hostoval v Národním divadle, na počátku okupace odešel na oblastní scény (Kladno, Plzeň) a v dalších letech vystřídal několik pražských scén, na kterých později působil i jako režisér. V roce 1948 opustil Prahu a postupně hrál ve Státním divadle v Ostravě (1948–1953), v Městském divadle v Benešově (1953–1955) a v Horáckém divadle v Jihlavě (1955–1959). Posledních šestnáct let své herecké dráhy od roku 1959 do roku 1975 strávil na jevišti Divadla bratří Mrštíků v Brně (dnešní Městské divadlo Brno), kde vynikl v moderních hrách (Od noci k ránu, Nedohledné dálky, Korczak a děti), ale i v repertoáru klasickém (Maryša, Bouře, Nápadníci trůnu, Othello, Strýček Váňa). Před filmovou kamerou se objevil již v roce 1937 v melodramatu Žena pod křížem a do roku 1945 si zahrál přibližně ve dvaceti filmech. V pozdějších letech se objevoval na plátně spíše jen příležitostně (jeho poslední filmovou rolí byla v roce 1981 postava dědy Jonáše ve filmu Konečná stanice). V 70. a 80. letech mu několik příležitostí poskytlo i brněnské studio Československé televize (mj. si zahrál v seriálu Legenda o živých mrtvých). V roce 1976 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Jeho manželkou byla herečka a pedagožka Lola Skrbková (*1902-†1978), s níž se seznámil v angažmá u E. F. Buriana

.

Vybraná filmografie: melodrama podle románu Maryny Radoměrské Žena pod křížem (1937), adaptace románu Karla Čapka

Hordubalové (1937), komedie o příhodách vesnického sirotka Děvčátko z venkova (1937), příběh ze života obyčejných lidí Včera neděle byla (1938), adaptace povídky Eduarda Basse

Klapzubova jedenáctka (1938), vesnické drama podle divadelní hry Gabriely Preissové

Její pastorkyně (1938), optimistická lidová komedie Ženy u benzínu (1939), slzavé drama V pokušení (1939), komedie Příklady táhnou (1939), slzavé drama Osmnáctiletá (1939), komedie Kdybych byl tátou (1939), melodrama Dvojí život (1939), venkovské drama podle povídky Vítězslava Hálka

Muzikantská Liduška (1940), drama z hornického prostředí Druhá směna (1940), adaptace románu Jindřicha Šimona Baara

Jan Cimbura (1941), adaptace povídky Jaroslava Havlíčka

Skleněný vrch pod názvem Barbora Hlavsová (1942), vesnické drama podle románu Karla Klostermanna

Mlhy na blatech (1943), výpravná kostýmní komedie Počestné paní pardubické (1944), detektivka podle románu Eduarda Fikera

Zinková cesta pod názvem 13. revír (1946), drama z poválečné doby V horách duní (1946), drama, odehrávající se v pohraničí v roce 1938, Uloupená hranice (1947), baladický příběh podle románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj (1947), adaptace krátkých próz Karla Čapka

Čapkovy povídky (1947), optimistické výrobní drama Pětistovka (1949), vesnické drama Frona (1954), vesnické drama podle povídky Petra Jilemnického

Škaredá dědina (1975), televizní životopisné drama Prokop Diviš (1977), adaptace novely Valji Stýblové

Rychlík z Norimberka pod názvem Sólo pro starou dámu (1978), epizoda ze života Emy Destinové

Božská Ema (1979), příběh z domova důchodců podle románu Zdeňka Pluhaře

Konečná stanice (1981).