bajka

Krátké vyprávění veršem nebo prózou, v němž vystupují různá zvířata jako ztělesnění (personifikace) určitých rysů lidského charakteru (liška lstivost, lev – síla a majestát); má za cíl podat formou podobenství nějaké obecně platné ponaučení mravní nebo praktické, bývá proto zpravidla výrazně pointována. Je jedním z hlavních žánrů literatury didaktické. – Nejstarší bajka, připisované tradicí řeckému otroku Aisópovi (6. století př.n.l.); latinsky přebásněné kolem 50 n.l. Phaedrem, založily tradici evropské zvířecí (neboli ezopské) bajky, trvající od středověku (Marie de France, Smil Flaška z Pardubic ) přes klasicismus (La Fontaine ) a osvícenství (G. E. Lessing, J. A. Krylov, A. Puchmajer) do současnosti (K. Čapek ), a to často se zaměřením nikoli didaktickým, ale satirickým; v novějších bajkách vystupují někdy místo zvířat rostliny nebo věci. Bajka má bohatou tradici i v literaturách orientálních, zvláště indické (Bidpaj) a arabské.