Jiří Weiss

*29.3.1913 (Praha) – †10.4.2004 (Santa Monica, Kalifornie, USA), český filmový režisér a scenárista. Nedokončil studia práv na UK v Praze, rozešel se s rodinou a začal se věnovat filmu. První zkušenosti získával jako asistent V. Vančury

(Marijka nevěrnice). V roce 1936 začal natáčet krátké poetické dokumenty pro AB Barrandov, z nichž některé tvoří nedílnou součást tzv. české dokumentární školy. Po okupaci Československa odešel v roce 1939 do Velké Británie, kde působil jako válečný zpravodaj, točil protifašistické dokumenty a také zde realizoval své dva první hrané snímky, které však byly spíše náhodnými pokusy. Po návratu do republiky v roce 1945 se začal prosazovat v hraném filmu jako tvůrce civilních a psychologicky laděných snímků, jejichž tématy byly období německé okupace, individuální lidské osudy či sociální problémy. K jeho vrcholným dílům patří přepisy románu Jarmily Glazarové

Vlčí jáma a novely Jana Otčenáška

Romeo, Julie a tma. Jako spoluscenárista a autor námětů se podílel i na filmech jiných režisérů. Weiss byl především hereckým režisérem, pro jehož tvorbu bylo typické neustálé hledačství. V roce 1968 podruhé opustil republiku a žil v SRN a především v USA, kde se věnoval pedagogické činnosti na filmových školách. Dvacet let však neměl příležitost točit filmy. K režii se vrátil až v roce 1990 autobiograficky laděným snímkem Marta a já. Je též autorem několika knih (např. Bílý mercedes). Jeho manželkou byla herečka Dana Smutná. Vybraná filmografie: dokument Věrni zůstaneme (1945), drama Uloupená hranice (1947), okupační drama Poslední výstřel (1950), adaptace románu A. Zápotockého

Vstanou noví bojovníci (1950), Můj přítel Fabián (1954), přepis románu K. J. Beneše

Hra o život (1956), mistrovská adaptace románu J. Glazarové

Vlčí jáma (1957, Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách), drama podle novely J. Otčenáška

Romeo, Julie a tma (1960, Zlatá mušle na MFF v San Sebastianu), válečné drama Zbabělec (1961), adaptace pohádky Jana Drdy

Zlaté kapradí (1963), hořká komedie Vražda po našem (1966), televizní přepis povídky K. Čapka

Spravedlnost pro Selvina (1968), autobiograficky laděný příběh Marta a já (1990).