Irena Kačírková

Biografie / Herectví

*24.3.1925 (Praha, Československo) – †26.10.1985 (Praha, Československo), česká divadelní a filmová herečka. Pocházela z rodiny úspěšného kožešníka a již od mládí chtěla být herečkou. Na divadelních prknech stanula poprvé za okupace v Ostravě, kde vyrůstala a kde v roce 1942 maturovala na gymnáziu. V letech 1945–1949 studovala na pražské konzervatoři a absolvovala dva semestry na nově vzniklé divadelní fakultě AMU. Poté strávila jednu sezónu v pražském Realistickém divadle, ale celý její další život byl spjatý s Městskými divadly pražskými, kde zakotvila v roce 1950 a kde byla v angažmá až do odchodu do důchodu v roce 1984. Vytvořila řadu velkých divadelních postav v hrách C. Goldoniho, B. Shawa, W. Shakespeara, N. A. Ostrovského, A. P. Čechova, Moliéra, O. Wilda, F. Schillera a dalších světových dramatiků. Kromě toho recitovala ve Viole, konferovala v Laterně magice a často působila v rozhlase. Ještě během studií se začala objevovat před filmovou kamerou, první velkou příležitost dostala v roce 1948 jako sekretářka a milenka pojišťovacího úředníka v dramatu Jiřího Krejčíka Svědomí. Vynikala nevšedním půvabem, elegancí, šarmem a inteligencí, což ji předurčovalo do rolí krásných, noblesních a vzdělaných mladých dam, žel socialistickou kinematografií byla v duchu jejích ideologických požadavků odsouzena do rolí bezcharakterních svůdnic, nevěrných manželek a lehkomyslných povrchních žen, jež se po dlouhou dobu stereotypně opakovaly ve filmech nevybočujících z dobového průměru. Stala se tak typickou obětí filmového škatulkování herců do ustálených stereotypů a film nedokázal jejího citlivého herectví plně využít. Navíc v 50. letech zažila silný politický tlak, ale krásná, vzdělaná a inteligentní herečka, která ovládala tři jazyky, na spolupráci s StB nikdy nepřistoupila. V 60. letech filmových rolí ubývalo, příležitostně se objevovala v televizních filmech a seriálech. Do diváckého povědomí se zapsala především jako rozmazlená princezna Drahomíra v pohádce Byl jednou jeden král, sympatická profesorka v muzikálu Starci na chmelu či jako Bílá paní ve stejnojmenné satirické komedii. V roce 1967 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně, ale v období normalizace v 70. letech byla jako nepohodlná herečka odsunuta do pozadí. V první polovině 50. let byla provdána za scenáristu J. A. Novotného, stala se matkou dcery Kristiny, po rozvodu si stálého partnera již nenašla. V roce 1981 onemocněla rakovinou, s níž bojovala až do roku 1985, kdy zemřela ve věku pouhých šedesáti let. Vybraná filmografie: historická komedie podle povídky Františka Kubky Alena (1947), dobová komedie Tři kamarádi (1947), zdařilé psychologické drama Svědomí (1948), dobový produkt o nepřátelské činnosti zahraničních agentů Severní přístav (1954), komedie z cirkusového prostředí Cirkus bude (1954), úspěšná pohádka podle pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato pod názvem Byl jednou jeden král (1954), komediální agitka o družstevnících a udatných svazarmovských výsadkářích Návštěva z oblak (1955), příběh z poválečných Baťových závodů Nevěra (1956), pokrokově výchovná a emancipačně propagační komedie Kudy kam? (1956), detektivka z prostředí výzkumného ústavu Případ ještě nekončí (1957), drama o lidech, do jejichž životů zasáhl alkohol, Dnes naposled (1958), povídka Tajemství písma z filmu podle povídek Karla Čapka O věcech nadpřirozených (1958), drama manželské nevěry z doby nástupu sovětských tryskových letadel Letiště nepřijímá (1959), drama z divadelního prostředí Zkouška pokračuje (1959), příběh manželského trojúhelníku ve světě průmyslových exhalací Tři tuny prachu (1960), slušný pokus o českou sci-fi Ikarie XB-1 (1963), výtečný muzikál z prostředí chmelové brigády Starci na chmelu (1964), povídka Magdalena z filmu Povídky o dětech (1964), zdařilá společenská satira podle povídky Karla Michala Jak Pupenec ke štěstí přišel pod názvem Bílá paní (1965), kriminální příběh podle románu Václava Nývlta 5 miliónů svědků (1965), televizní detektivka podle novely Francise Gérarda Někoho jsem zastřelil (1966), televizní historické drama Waterloo (1967), válečné drama na motivy románu Jana Otčenáška Svatba bez prstýnku (1972), televizní příběh jednoho manželství podle novely Heleny Šmahelové Muž a žena (1972), televizní komedie Egyptologové (1974), televizní drama z 1. světové války Větrná setba (1983), komedie Sladké starosti (1984).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 8. 2012
Autor: PST