Vlastimil Brodský

*15.12.1920 (Hrušov nad Odrou) – †20.4.2002 (Slunečná), významný český filmový, televizní a divadelní herec. Vyrůstal v rodině nadšených ochotníků a od dětství byl nesmělý. Když mu bylo čtrnáct let, odstěhovala se rodina do Prahy, kde se mladý Vlastimil naučil stepu (podle filmů svého oblíbence Freda Astaira

) a při studiích se živil jako tanečník v barech. V roce 1940 se stal členem divadla E. F. Buriana D 40. Po Burianově zatčení (1941) a uzavření jeho divadla hrál v avantgardních souborech Větrník, Divadélko pro 99 a v Divadle Mily Mellanové. Po osvobození spoluzakládal úspěšné Divadlo satiry. Od roku 1948 do konce roku 1983 byl členem Divadla na Vinohradech

a hostoval také v Národním divadle. Vynikl především jako představitel tragikomických antihrdinů a prostých lidiček a díky svému hluboce lidskému, úspornému projevu, prodchnutému moudrou shovívavostí a nostalgickým smutkem, se stal jedním z nejoblíbenějších českých herců. V 60. letech si získal mimořádnou popularitu jako rozhlasový večerníčkový skřítek Hajaja, vyprávějící pravidelně pohádky na dobrou noc. Samostatnou kapitolou je jeho úspěšná filmová kariéra. Na plátně se poprvé objevil jako komparzista v davové scéně ve Fričově

filmu Svět patří nám, jeho první větší rolí byl chudý student v historické komedii Nezbedný bakalář. Účinkoval v řadě významných filmů šťastného období 60. let, obzvláště mu pak slušely role v satirických komediích, šlehajících do dobových společenských poměrů. Mezinárodního úspěchu dosáhl díky titulní roli v německém dramatu Jakub lhář (za svůj výkon byl odměněn Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně). Účinkoval rovněž v desítkách televizních inscenací (Sisyfos a smrt, Zimní pohádka, Paní Bovaryová, Jindřich IV., Slzy, které svět nevidí, Uspořená libra, Obraz, Počítání oveček, Jedenácté přikázání, Případ Platfus, Utopím si ho sám) a v řadě seriálů (F. L. Věk, Pan Tau, Arabela, Návštěvníci, Uctivá poklona, pane Kohn, O zvířatech a lidech, Život na zámku aj.) Za herecký výkon v inscenaci Tažní ptáci (1983) získal Zlatou nymfu na MTF v Monte Carlu. Z jeho divadelních rolí jsou nejčastěji připomínány: Švejk a feldkurát Katz v dramatizaci slavného Haškova

románu, Sokrates ve hře Vím, že nic nevím, Bondy ve Válce s mloky, Alquist v RUR, fyzik Rabi v Případu Oppenheimer, Porotce č. 8 ve Dvanácti rozhněvaných mužích, kanovník v Rozmarném létě (ve filmové verzi vytvořil postavu majora) či Kulygin ve Třech sestrách. Často účinkoval i v zahraničních filmech a televizních inscenacích. Jeho druhou manželkou byla herečka Jana Brejchová

, s níž se několikrát objevil na plátně (Ženu ani květinou neuhodíš, Ďábelské líbánky, Noc na Karlštejně) a s níž měl dceru Terezu Brodskou, která se rovněž stala úspěšnou herečkou. Jeho syn Marek Brodský je známý herec, hudebník, žurnalista a výtvarník. Vlastimil Brodský je též autorem dětské knížky O ničem (1965) a vzpomínkové knihy Dr(o)bečky z půjčovny duší (1995). Za svůj přínos českému herectví byl mj. poctěn Cenou Thálie za celoživotní mistrovství, Medailí Za zásluhy (2001) či Českým lvem za svou poslední roli ve filmu Babí léto. I kdyby mu v roce 1988 nebyl udělen tehdejší titul národní umělec, byl právem považován za vskutku národního umělce, o jehož mimořádné oblibě svědčí i přátelská přezdívka Bróďa. Jeho dobrovolný odchod ze života v dubnu 2002 byl pro české herectví mimořádnou ztrátou.

Vybraná filmografie (herec, není-li uvedeno jinak): politická satira Svět patří nám (1937, komparzista), kostýmní snímek Nezbedný bakalář (1946), budovatelská veselohra Vzbouření na vsi (1949), životopisný snímek o MUDr. Janském

Tajemství krve (1953), kriminální příběh Kavárna na hlavní třídě (1953), špionážní příběh Dnes večer všechno skončí (1954), komediální agitka o odvážných výsadkářích Návštěva z oblak (1955), komedie Zaostřit, prosím! (1956), kritická moralita podle hry Pavla Kohouta Zářijové noci (1956), komedie V pátek ráno (1957), ve své době úspěšná komedie Florenc 13:30 (1957), tragické příběhy o zhoubné síle alkoholu Dnes naposled (1958), vynikající povídkový snímek Touha (1958), povídkový snímek O věcech nadpřirozených (1958), satirická komedie s pohádkovým motivem Tři přání (1958), příjemná komedie Kam čert nemůže (1959), drama z prostředí koncentráku Přežil jsem svou smrt (1960), komedie z české vesnice Spadla s měsíce (1961), vynikající drama z prostředí terezínského ghetta podle próz Arnošta Lustiga

Transport z ráje (1962), satirická komedie Král králů (1963), vynikající moderní satirická pohádka Až přijde kocour (1963), pronikavá studie mládežnického funkcionáře Každý den odvahu (1964), dětská komedie Táto, sežeň štěně! (1964), historicky cenný hudební film Kdyby tisíc klarinetů (1964), kriminální historky podle povídek Karla Čapka

Čintamani a podvodník (1964), svěží satirická komedie Bílá paní (1965), pokus o českou sci-fi Ztracená tvář (1965), mistrovská válečná tragikomedie podle novely Bohumila Hrabala

Ostře sledované vlaky (1966), výpravná podívaná podle knih Eduarda Basse

Lidé z maringotek (1966), situační komedie podle námětu Jaroslava Dietla

Ženu ani květinou neuhodíš (1966), psychologický snímek Návrat ztraceného syna (1966), „rakousko-uherský“ muzikál ze staré Prahy Ta naše písnička česká (1967), výtečná adaptace novely Vladislava Vančury

Rozmarné léto (1967), mistrovská kronika moravské vesnice v letech 1945–1958 Všichni dobří rodáci (1968), smutná detektivní komedie podle námětu Josefa Škvoreckého

Zločin v šantánu (1968), trpké podobenství (opět podle námětu J. Škvoreckého) Farářův konec (1968), adaptace románu Vladimíra Neffa

Třináctá komnata (1968), dodnes populární komedie o třech venkovských fasádnících Světáci (1969), těžce trezorová adaptace povídky Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969), bláznivá komedie Ďábelské líbánky (1970, + spol. na námětu s J. Brejchovou), příběh z nemocničního prostředí Pět mužů a jedno srdce (1971), postavou slavného detektiva spojené hudební příběhy Touha Sherlocka Holmese (1971), defraudantská balada o hříšných lidech města pražského Smrt černého krále (1971), špionážní sci-fi Akce Bororo (1972), lidová komedie o uvědomělých zemědělcích Tři chlapi na cestách (1973), oblíbená kostýmní hudební komedie Noc na Karlštejně (1973), hudební komedie z prostředí střední školy 30 panen a Pythagoras (1973), manželská komedie Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974), mistrovské drama z prostředí židovského ghetta Jakub lhář (1974; Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon na MFF v [Západním] Berlíně 1975), obrázek jihomoravské vesnice Plavení hříbat (1975), melodramatická selanka Čas lásky a naděje (1976), sci-fi komedie podle povídky Josefa Nesvadby

Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), zdařilá rodinná komedie Ať žijí duchové! (1977), melodrama Hodina pravdy (1977), kinematografická verze televizního seriálu o panu Tau Poplach v oblacích (1978) a její pokračování Od zítřka nečaruji (1978), lidová vesnická komedie Tchán (1979), výtečná dobrodružná komedie na motivy románu J. Vernea

Tajemství hradu v Karpatech (1981), situační komedie podle námětu Jaroslava Dietla Křtiny (1981), situační komedie Oči pro pláč (1983), dětská komedie Lucie, postrach ulice (1984, vypravěč), cimrmanovská detektivní komedie Rozpuštěný a vypuštěný (1984), komedie Není sirotek jako sirotek (1986), smutná komedie Smích se lepí na paty (1986), dětská komedie Chobotnice z II. patra (1986), dětská komedie Veselé vánoce přejí chobotnice (1986, vypravěč), volná adaptace divadelní hry B. Polívky

Šašek a královna (1987), studie mladé ženy Příběh´88 (1989), tragický příběh z doby nacistické okupace Král kolonád (1990), moderní pohádka Motýlí čas (1990), tragikomedie podle novely Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota (1995), poetický snímek Návrat ztraceného ráje (1999), celovečerní střihový dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (1999), autobiografický vzpomínkový snímek řeckého režiséra G. Agathonikiadise Podzimní návrat (2001), smutná komedie na téma stáří podle námětu a scénáře Jiřího Hubače

Babí léto (2001; Český lev za mužský herecký výkon).