Josef Dobrovský

Historie / Biografie / Náboženství / Jazykověda

*17.8.1753 – †6.1.1829, český učenec, jazykozpytec a historik, katolický kněz. Zakladatel vědeckého lingvistického studia, vedoucí osobnost národního obrození. Spisem o historickém základu slovanských jazyků (Institutiones linguae slavicae dialecti veteris – Základ staroslovanského jazyka) se stal zakladatelem slavistiky, rozvoj bohemistiky ovlivnil první soubornou literární dějepisnou prací Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur (Dějiny české řeči a literatury). Na obrozenské jazykové snahy a básnickou praxi zapůsobil zvláště stanovením zásad přízvučné prozódie a všestrannou péčí o dobový literární jazyk, hlavně zpracováním české mluvnice (Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache – Zevrubná mluvnice jazyka českého) a Německo-českého slovníku (Deutsch-böhmisches Wörterbuch).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Adolf Patera, Alois Vojtěch Šmilovský, Balassagyarmat, Benjamin Jedlička, bohemistika, česká literatura, české a slovenské národní obrození, český jazyk, deismus, František Palacký, František Tkadlík, herderismus, Ilja Prachař, Jerzy Samuel Bandtkie, Johann Wolfgang von Goethe, Juraj Ribay, kantovství, literární kritika, literární věda, Martin Růžek, osvícenská literatura, osvícenství, pravopis, přísloví, slavistika, Tomáš ze Štítného, Václav Fortunát Durych, Vojtěch Nejedlý.