bohemistika

Literatura / Jazykověda

[Bohemistyka, latina], vědní obor zkoumající český jazyk a literaturu. Formovala se od 14. století (práce mluvnické, slovníkářské, literárně popisné a historické ). Zakladatelem vědecké bohemistiky byl J. Dobrovský (kodifikační mluvnicí a dějinami literatury), na něho navázal J. Jungmann zpracováním slovní zásoby, teorie slohu a literatury. Od konce 19. století se rozvíjel pozitivistický přístup zaměřený na dějiny jazyka (J. Gebauer, J. Zubatý) a literatury (J. Vlček). Mezi 1. a 2. světovou válkou se v bohemistice částečně uplatnily strukturalistické přístupy (V. Mathesius, J. Mukařovský), současně se projevilo úsilí o marxistické metodologii bohemistiky (B. Václavek), jež se rozvíjí zejména od 50.let (v jazykovědě B. Havránek, K. Horálek, v literární vědě Z. Nejedlý, L. Štoll). Hlavními středisky bohemistiky byly pracoviště ČSAV: Ústav pro jazyk český (časopisy Slovo a slovesnost, Naše řec) a Ustav pro českou a světovou literaturu (Česká literatura).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alois Jedlička, český jazyk, Josef Dobrovský, slavistika.