osvícenská literatura

Literatura

Literatura ideově spjatá s evropským osvícenstvím 18. století. Doznívá v ní klasicismus (J.Addison, Voltaire) a promítá se nové, předromanticko estetické cítění (sentimentalismus). Osvícenské ideje odráží v Anglii sentimentální román (S.Richardson, O.Goldsmith, L.Sterne), literatura mravně didaktická a satirická (D.Defoe, J.Swift, J.Fielding). Ve Francii bojovala osvícenská literatura s královským a církevním absolutismem, často i formou satiry (P.de Beaumarchais) a pamfletu. V prvé etapě vynikli hlavně Ch.L.de Montesquieu a Voltaire. Činnost encyklopedistů, vedených filozofem D.Diderotem, v druhé etapě znamenala ideologickou přípravu francouzské revoluce konce 18. století. Uměleckou formou bylo revoluční klasické drama a filozofické povídky (Voltaire), měšťanské drama i román realisticko-filozofický (D.Diderot) a sentimentalistický (J.J.Rousseau). Osvícenskou literaturu německou reprezentuje G.E.Lessing, J.G.Herder a generace Sturm und Drang, ruskou A.N.Radiščev a M.V.Lomonosov, italskou U.Foscolo. Do českého písemnictví pronikly osvícenské tendence v poslední třetině 18. století, zvláště v jazykovědě a historii (J.Dobrovský, G.Dobner, F.M.Pelcl). Ideové dědictví osvícenského hnutí působilo na rozvíjející se českou obrozenskou literaturu ještě po celou 1. polovinu 19. století v preromantické tvorbě spisovatelů Jungmannovy generace (J.Kollár, V.Hanka, F.L.Čelakovský, V.K.Klicpera) a projevilo se v důrazu na lidovýchovnou funkci literatury a divadla (V.Thám, V.M.Kramerius, J.K.Tyl).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 1. 2006
Autor: -red-