literární věda

Literatura

Věda o umělecké literatuře; zkoumá podstatu, specifičnost, vznik, společenskou funkci a zákonitosti vývoje literatury. Člení se na a) literární teorii, studující podstatu a specifiku literaturu jako druhu umělecké činnosti, strukturu uměleckého textu (poetika), činitele literárního vývoje a tvůrčí metody spisovatelů; b) literární historii, vykládající vývoj literatury různých historických celků (světová literatura, národní literatury, literární metody a slohy, směry, epochy) c) literární kritiku, která analyzuje a hodnotí současnou literární tvorbu. Literární věda zahrnuje i pomocné disciplíny, jako textologii, paleografii, bibliografii aj. Soudobá literární věda je neoddělitelná od estetiky a těsně spjatá s filozofií, jazykovědou historií, sociologií a psychologií; užívá i některé metody exaktních věd. Počátky odborného zkoumání literatury jsou v antické filozofii (Aristoteles), na Východě (Indie, Čína, Arabové) u starověkých a středověkých myslitelů. Otázky poetiky byly projednávány v normativních příručkách středověku, renesance a klasicismu. – Česká literární věda se začala vyvíjet v období národního obrození (J. Dobrovský, J. Jungmann); rozvinula se v období pozitivismu (J. Jakubec, J. Vlček). Ve 20. století vedle výrazné kritické osobnosti F. X. Šaldy byla ovlivněna tzv. duchovědným směrem (A. Novák). Literárněvědný strukturalismus užívající formálních metod chápal literaturu jako imanentní oblast.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 7. 2006
Autor: -red-