český jazyk

Jazykověda

Čeština – jazyk ze skupiny jazyků západoslovanských. Z rozdílnosti funkcí vyplynulo vnitřní rozvrstvení češtiny, takže nyní zahrnuje: češtinu spisovnou – užívá se vesměs v projevech psaných, ve škole a ve veřejném styku též v podobě mluvené; jako důležitý národně sjednocující činitel je spisovná čeština kodifikována po stránce tvarové, grafické a výslovnostní; češtinu běžně mluvenou – v ní se rozlišují tradiční venkovská nářečí, která se však udržují hlavně na Moravě a v okrajových oblastech Čech; přirozeným vývojem se rozdíly mezi nimi stírají a vznikají interdialekty. Z nich nejdůležitější je tzv. obecná čeština (se základem středočeština, v obměnách se šíří i na Moravu), některé její znaky pronikají do mluvené formy spisovného jazyka a působí větší proměnlivost jeho normy. – V češtině je přízvuk na první slabice (na většině území), 5 párů samohláskových fonémů rozlišených délkou (hrana: hrána; o: ó však jen ve slovech cizího původu ), 25 fonémů souhláskových (též r: ř, místo g ve většině slovanských jazyků má čeština h), dvojhláska ou (viz též hláska). Typologicky jde o jazyk flexívní, v němž koncovky plní více funkcí zároveň; vyjadřují například rod, číslo i pád nebo osobu, číslo, čas ap. Podmět nemusí být vyjádřen; u záporu je negováno sloveso i popřený člen. Slovosled nemá většinou funkci gramatickou. Tyto hlavní znaky sdílí čeština s dalšími jazyky (západo)slovanskými, z nichž je jí nejblíže slovenština, čeština je však (hlavně ve spisovné vrstvě) tvarově, zejména ve skloňování, diferencovanější (má i vokativ). Slovní zásoba obsahuje mnoho nově utvořených slov z domácích nebo jiných slovanských základů. Písmo je latinské, doplněné diakritickými značkami. – Český jazyk je písemně doložen od 10. století, od 12. století nastal rychlý rozvoj. Spisovná čeština se formovala na základě středočeského nářečí od 14. století; významný vliv mělo působení M. J. Husa. V 16. století dosáhla značné vyspělosti literárním tříbením, mluvnicí a slovníkovou kodifikací. Soustavnému vědeckému popisu češtiny i praktické péči o spisovný jazyk je věnována pozornost zejména od počátku národního obrození (J. Dobrovský, J. Jungmann, J. Gebauer; viz též bohemistika). Střediskem dnešního výzkumu je Ústav pro jazyk český Akademie věd.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 4. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: apostrof, maďarský jazyk, sloveso, struktura jazyková.