Tomáš ze Štítného



Literatura / Biografie / Náboženství / Filozofie / Deskové hry

*asi 1333 (Štítné u Žirovnice) – †mezi 1401–1409 (Praha), český spisovatel a laický nábožensko-filozofický myslitel. Jeden z tvůrců české naučné didaktické prózy předhusitského období. Pocházel pravděpodobně ze zchudlého zemanského rodu. Byl mezi prvními žáky nově zřízené Karlovy univerzity (gradu však nedosáhl); v té době na něho působil zejména M. Vojtěch Raňkův z Ježova a dále církevní svatoviktorská mystika. Zprvu hospodařil na své tvrzi ve Štítném v jižních Čechách. Od roku 1381 žil trvale v Praze ve styku s představiteli reformního hnutí, s nimiž jej spojovalo sociálně kritické zaměření (považoval se za žáka J. Milíče z Kroměříže). Náleží mezi předchůdce Husovy. Jeho dílo, určené původně pro poučení a výchovu vlastních pěti dětí a mající proto formu dialogu otce s dětmi, nabylo širšího významu. Štítný v něm vystupuje jako svým způsobem originální myslitel, bystrý analytik společenského života a velký mistr českého jazyka. Jeho myšlení se sice pohybuje v rámci ortodoxního církevního světového názoru, podává scholastickou metafyziku, noetiku, etiku a psychologii, avšak jeho filozofická metoda je co možná racionální, vychází z přesvědčení, že náboženské pravdy nemusí být předmětem slepé víry, že k ním lze dospět i rozumovým zkoumáním, že rozumu je dostupné veškeré poznání. Štítný tak pomáhal vytvářet předpoklady pro postupnou emancipaci filozofie z područí teologického myšlení. Jeho kritika společenských poměrů doby je prodchnuta demokratickým cítěním: zastal se utlačovaných a kritizoval způsob života a morálku vyšších tříd. Vycházel sice z vrcholné katolické scholastiky, avšak opíral se více o augustiniánské náboženské myšlení, bližší pozdější reformaci. Důraz na opravdovost křesťanské praxe, jednoty učení a života, výklad teologických otázek v národním jazyce (což bylo tehdy neobvyklé), snaha o laicizaci vzdělanosti a vynikající styl spojují Štítného s novověkým myšlením a kulturou. Zasloužil se o vytváření české filozofické a teologické terminologie. Jeho díla, především traktáty Řeči besední a Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, patří mezi vrcholy kulturního snažení předhusitské doby. Volně přetlumočil též některá díla Huga de Saint-Victor a Richarda de Saint-Victor, duchovní román Barlaam a Joasaf, Knížka o hře šachové Jacoba D. Cessolis a další. Svou sociální kritikou působil na P. Chelčického; čeští herbartovci v něm spatřovali předchůdce své estetiky. Intenzívní vědecký a národní zájem o Štítného se datuje od dob národního obrození (J. Dobrovský, J. Jungmann, F. Palacký, F. L. Čelakovský, K. J. Erben, později J. Gebauer a F. Trávníček).



Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 6. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Karel Jaromír Erben, šachy.