člověk

Organismus

na nejvyšším stupni přirozeného vývoje živé hmoty na Zemi. Nejvýše organizovaná forma života, disponovaná schopností sebereflexe a určovaná psychosociálními faktory evoluce. Subjekt historicky utvářených společenských vztahů, nadaný rozumem

, vědomím

a článkovanou řečí

. Plně socializovaná bytost, schopná vyrábět a užívat nástroje k přetváření svých životních podmínek. Tvůrce hodnot, dějin a kultury. Člověk jako nejvyšší a nejsložitější soustava v nám známé části vesmíru reprezentuje nejvyšší úroveň organizace vyvíjející se hmoty. Syntetizuje v sobě její různé stupně a krystalizuje vše, co bylo lidstvem vytvořeno. Stává se předmětem intenzívního výzkumu celého komplexu věd, zejména sociologie, psychologie, fyziologie, pedagogiky, lékařských věd, antropologie a dalších. Ucelenou koncepci, odpověď na otázku po jeho podstatě, původu, místě ve světě a poslání ve vesmíru vypracovává filozofie. Biologicky náleží člověk k samostatnému rodu Homo, druhu Homo sapiens

s jediným žijícím poddruhem Homo sapiens sapiens z čeledi Hominidae

. Vývoj člověka (antropogeneze

) probíhající od konce třetihor prošel stadiem hominizace

a sapientace

. Vlivem biologických a civilizačních faktorů bude pokračovat i v budoucnu. Tělo člověka je tvořeno souborem orgánů

a orgánových soustav

, které zajišťují základní fyziologické funkce lidského organismu. Pasívním pohybovým (podpůrným) aparátem člověka je kostra

, tvořená páteří

s lebkou

, kostrou hrudníku

, lopatkového

pletence a pánevního pletence

a kostrou volných horních a dolních končetin. Spojení kostí je buď nepohyblivé (vazivem

, chrupavkou

, kostí), nebo pohyblivé (klouby

). Hmotnost kostry dospělého člověka o hmotnosti 70 kg je 10 kg, to jest 14 %, počet kostí kolem 200 (varieta daná výskytem možných mutací

, atavismů

ap.), zubů

má 32. Aktivní pohybový aparát tvoří příčně pruhované kosterní svalstvo

, které je ovládáno nervovou soustavou

. Stahem jednotlivých svalů vzniká koordinovaný (v případě funkčních poruch nekoordinovaný) pohyb těla či jeho částí. Kosterní svalstvo (kolem 600 svalů) představuje u dospělého člověka o hmotnosti 70 kg hmotnost 36 kg to je 40% hmotnosti těla. Kostra a svalstvo trupu ohraničují prostory a dutiny, ve kterých jsou uloženy vnitřní orgánové soustavy (oběhová

, dýchací

a trávicí

, močopohlavní ústrojí) a regulační systémy (endokrinní

, imunitní

a nervový

). Zrakové

, sluchové

, chuťové

, čichové

a taktilní (dotykové

) počitky včetně počitků polohy těla, změn polohy těla a pohybového stavu organismu zprostředkují smyslové orgány

. Důležité orgány jsou žlázy s vnitřní sekrecí

, které v rámci tzv. endokrinního systému ovlivňují svými hormony

životně důležité pochody a funkce (růst a činnost orgánů a tkání, metabolismus). Povrch těla kryje kůže

, jejímiž produkty jsou vlasy

, chlupy

a nehty

. Člověk má mnoho morfologických a funkčních znaků společných s nejvyššími primáty

(lidoopy), které mimo jiné dokládají jeho živočišný původ. Mnoha evolučně progresívními znaky a malou specializací se od primátů liší. Na rozdíl od všech živočichů (včetně lidoopů) má člověk plně vzpřímenou postavu s dvojesovitě prohnutou páteří. Úplné vzpřímení těla vedlo i k předchozímu oploštění hrudníku (menší hloubka než šířka), zatímco u čtyřnohých savců zůstal hrudník oploštěn ze stran (důsledek typu lokomoce

). Horní končetina člověka je všesměrně pohyblivá a dosáhne na kterékoliv místo těla. Ve srovnání s primáty prošlo značnou přestavbou i zápěstí a ruka: palec

se prodloužil přesunem svalových úponů se stal schopný opozice

a umožnil dokonalé uchopování, takže ruka se schopností používat nástroje stala produktem a orgánem práce

. Dolní končetina člověka je typickým orgánem lokomoce a spolu s nepohyblivým kruhem pánevních kostí stabilizuje tzv. bipedální pohyb. Pánevní kosti tvoří s kostí křížovou kosterní pouzdro, v němž jsou uloženy pánevní orgány. Noha člověka je podélně a příčně klenutá a pružně tlumí nárazy při chůzi. Palec nohy člověka není schopen opozice.