rozum

Psychologie / Filozofie

Obecně duchovní činnost člověka směřující k uchopení celku objektivní reality. Jako základní pojem vystupuje pojem rozum v klasické filozofii od F. Bacona a R. Descarta až k G. W. F. Hegelovi. Pojem rozum stojí ve středu nového světového názoru upevňujícího se v boji s feudální ideologií. Rozum se chápe jako kritická schopnost člověka emancipovat se od tradice. Objevuje se síla, jež je schopna přetvořit dosavadní ideologii, zděděný řád feudálního absolutismu ve smyslu buržoazního myšlení a buržoazního spolěčenského vývoje. Hnutí francouzského osvícenství 18. století podrobilo nelítostné kritice náboženství, pojetí přírody, společnost: vše muselo obhájit svou existenci před soudnou stolicí rozumu. Myslící rozum byl uznán za jediné měřítko všeho. Všechny dosavadní formy společnosti a státu, všechny tradiční představy byly jako nerozumné destruovány. Vznikající buržoazní myšlení klade rozum jako rozum aktivní. Rozum se stává vším: subjektem, aktivitou, činností, činným bytím, prostředkem kritiky stávajícího, schopností ovládnout přírodu a uspořádat společnost. V tom bylo zahrnuto, že člověk, nezávisle na jakékoliv autoritě, uchopí zcela autonomně sám sebe. Když I. Kant určuje rozum jako schopnost odvozovat z obecného zvláštní a toto představovat jako principiální a nutné, pak to nemíní jen gnozeologicky. Znamená to pro něj jednat podle principů a nutně, tj. závazně pro všechny lidi. V Hegelově filozofii se ještě jednou velkolepě mluví o síle a mohutnosti rozumu. Skutečnost musí být podle Hegela rozumná, má-li v ní vládnout rozum. Jeho úsilí směřuje k tomu, stavět mosty od rozumu ke skutečnosti a naopak. Takový postup je totožný s řešením základního problému něměcké klasiké filozofie: filozoficky zdůvodnit a dokázat možnost racionální (ratio – rozum) vlády člověka nad přírodou a společností. Klasické buržoazní filozofii se přes její úsilí nepodařilo jednoznačně a obsáhle určit pojem rozum, to souvisí s historickou funkcí buržoazie. Rozum kladený klasickým buržoazním myšlením jako obecně lidský se objevuje jako rozum buržoazní. Rozumem teoreticky zdůvodňovaná buržoazní společnost se realizuje jako nerozumný řád. Ideologie buržoazie se smiřuje s antagonistickými poměry. Téma rozumu vchází do ideologie dělnické třídy, jež vystupuje jako antipod buržoazie a jež je povolána k tomu, aby svým osvozeneckým úsilím uskutečnila osvobození celého lidstva od vykořisťování a útlaku. Nároky idealismu chápaného rozumu řídit život lidí se dialekticky přeměnily v nezbytnost revoluční teorie, která nejen kritizuje radikálně základy staré společnosti, ale především osvětluje cesty realizace světodějného poslání dělnické třídy vytvořit společnost založenou ideově na principech vědeckého názoru na svět.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: člověk, cogito, ergo sum, vývoj psychiky, zkušenost.