antropogeneze

Antropologie

[Řečtina], historicky-evoluční proces vzniku, utváření a vývoje člověka jako biologické a společenské bytosti. Filozofickou podstatu tvoří kvalitativní přeměna biologického pohybu hmoty ve formu společenskou. V procesu antropogeneze se vytváří fyzický typ člověka, vyvíjejí se prvotní formy lidské pracovní činnosti, začíná se vyvíjet řeč, myšlení a společnost. Výzkumem činitelů, cest a zákonitostí antropogeneze se zabývá antropologie. Metodologickým základem učení o antropogenezi je evoluční teorie Ch. Darwina a především dialektický materializmus pracovní teorie antropogeneze, rozvinutá v 70. letech 19. století B. Engelsem. Soustavným zhotovováním a užíváním pracovních nástrojů a odrazem této činnosti v psychice se vytváří možnost stále účinnějšího působení člověka na přírodu a zatlačují se do pozadí vlivy ryze biologických činitelů vývoje. Ch. Darwin svou teorii antropogeneze podložil důkazy o tom, že živočišnými předky člověka jsou určité druhy opic, že lidstvo tvoří jediný druh a různé lidské rasy mají společný původ (monofylie). – Antropogeneze probíhala několik milionů let a předcházel jí mnoho milionů let trvající vývoj primátů v Evropě, Asii a Africe. Antropogeneze směřuje od živočišných předků člověka k člověku současnému. Podle stavu dnešních znalostí probíhala evoluce rodu Homo v návaznosti na rod Ramapithecus, jehož nálezy jsou nyní datovány na 14–12 mil. let. – Prvním vývojovým stupněm rodu Homo je druh Homo habilis, který někteří antropologové považují za vyvinutý typ Australopitéka. K tomuto stupni pravděpodobně patří i různé pozůstatky lidských koster z oblasti východní a jižní Afriky, v současnosti datované na 4–1,6 milionů let. – Na tento stupeň vývojově navazuje druhý stupeň, tj. Homo erectus (opočlověk), známý řadou nálezů z Asie, Afriky a Evropy. Datování do dneška objevených pozůstatků se pohybuje mezi 1 milionem až 300 tisíci let. – Třetím stadiem vývojové řady je druh Homo sapiens (člověk rozumný) jehož nejstarší objevy navazují na nálezy Homo erectus. V rámci,tohoto druhu se uznává několik poddruhů: Homo sapiens steinheimensis (časný neandertálec), Homo sapiens neanderthalensis (klasický neandertálec – pračlověk) a Homo sapiens sapiens (současný člověk). Nálezy klasických neandertálců pocházejí až z poslední doby ledové, tj. před 80–35 tisíci lety. – Nejdůležitějším faktorem přechodu k současného typu člověka je zdokonalování sociální organizace a produktivní pracovní činnosti. Význ. je i podíl řeči, která umožnila nejen sdělování zážitků, ale také předávání nahromaděných prac. a sociálních zkušeností, rozvoj myšlení a vytvoření primitivních spol. institucí. V průběhu antropogeneze se postupně zvyšovala nezávislost člověka na přírodě, principy přirozeného výběru a jiné čistě biologické zákonitosti vývoje člověka ustupovaly do pozadí a v současnosti se lidstvo vyvíjí především na základě historicko-společenských zákonitostí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 4. 2001
Autor: -red-

Odkazující hesla: člověk, Homo, sapientace.