lebka

Cranium – kosti hlavy, ossa capitis chránící mozek

, část kostry

obratlovců

. Topograficky se lebka dělí na část mozkovou (neurocranium), která obsahuje mozek, a část obličejovou (viscerocranium či splanchnocranium). Vývojově se lebka člení na tři složky: neurocranium, v nejpůvodnějším tvaru u paryb

, dermatocranium, soubor kostí kožního původu kryjící hlavu včetně neurokrania (nejpůvodnější u lalokoploutvých

a dvojdyšných ryb

), viscerocranium, původně soubor chrupavčitých spon vyztužujících žaberní štěrbiny rybovitých obratlovců. U savců přetrvává původní neurocranium pouze na lebeční bázi a dermatocranium v krajině obličejové, temenní a spánkové. Nejpodstatnější změny prodělalo viscerocranium, jehož zbytky se u savců přeměnily ve sluchové kůstky, aparát jazylky a prstence hrtanu

a průdušnice

. U člověka tvoří lebku soubor 22 kostí hlavy (s jazylkou 23), spojených hlavně pomocí švů. Dělí se na část: a) mozkovou, která tvoří ochranný kryt pro mozek a smyslové orgány, skládá se z báze lebeční a z plochých kostí lebečního krytu, tzv. kalvy, b) obličejovou, kde kosti tvoří podklad obličeje a ohraničují očnice

, nosní a ústní dutinu. Viz také kostra

. Při nálezu lebky jako jediné části kostrových pozůstatků člověka lze asi v 90 % odhadnout pohlaví jedince, plemennou příslušnost a přibližně i věk.