Homo erectus

Paleontologie

[Erektus, latina], člověk vzpřímený, zvaný též opočlověk – fosilní druh rodu Homo, člověk, z čeledi Hominidae. Tělesná výška Homo erectus byla asi 155–160 cm u čínských nálezů, 165–175 cm u nálezů jávských. Kostra je velmi robustní. Mozkovna již má určitý náznak klenby, lebeční kapacita se pohybuje od 775 do 1250 cm³. Lebka má mohutný nadoboční val, výrazné postorbitální zúžení a mohutné čelisti. Na dolní čelisti není vytvořen bradový výběžek. Zubní oblouk má úzký tvar. Až na výjimky (Homo erectus modjokertensis, Homo erectus erectus IV.) není v chrupu vytvořeno diastema; stoličky i třenové zuby se směrem dozadu zvětšují. – Předpokládá se, že se Homo erectus pohyboval značně vzpřímeně. Dožíval se nízkého věku, podle odhadu jen 30–32 let. Umíral při lovu a vlivem nemocí. Na jeho kostrových pozůstatcích byly nalezeny některé novotvary, Homo erectus znal oheň byl lovcem a sběračem. Na čínské lokalitě v Čou-kchou-tien byl v šestimetrové vrstvě popela z ohňů zjištěn kanibalismus. První kosterní pozůstatky nalezl E. Dubois v letech 1891–1893 u osady Trinil na střední Jávě, kde v letech 1935–1939 nalezl další pozůstatky G. H. R. Koenigswald a ještě později indonéští badatelé. E. Dubois kostrové pozůstatky popsal jako Pithecanthropus erectus (jávský opočlověk vzpřímený). Velmi význmné je čínské naleziště Cou-kchou-tien, 40 km jihozápadné od Pekingu, kde D. Black v roce 1927 nalezl první pozůstatky čínského opočlověka, který byl popsán jako Sinanthropus pekinensis. Na této lokalitě byly do roku 1937 objeveny pozůstatky nejméně 40 jedinců. Je to největší série pozůstatků Homo erectus na světě. Během 2. světové války se však ztratila. Dodnes jsou známy kostrové pozůstatky několika desítek jedinců. Homo erectus obýval především tropický a mírný pás s dostatkem potravy. Kostrové pozůstatky jsou známy z Asie, Afriky i Evropy. Podle současného stavu bádání se rozlišují v rámci druhu Homo erectus dvě skupiny, morfologicky odlišné, časově následující po sobě: a) starší skupina, stáří 1,0–0,9 miliónu let, je tvarově a vývojově primitivnější; v Africe a snad i v Evropě je charakterizovaná abbevilliensko-chelléenskou kultůrou. Do této skupiny patří například tyto poddruhy: Homo erectus modjokertensis (Jáva), Homo erectus lantianensis (Čína), Homo erectus heidelbergensis (Německo), Homo erectus leakeyi (Tanzanie) b) mladší skupina, stáří 0,70 až 0,35 miliónu let, vývojově pokročilejší, v Africe charakterizovaná pozdně chelléenskou a acheuléenskou kulturou. Do této skupiny patří například tyto poddruhy: Homo erectus erectus (Jáva), Homo erectus pekinensis (Čína), Homo erectus mauritanicus (Alžírsko), Homo erectus palaeohungaricus (Maďarsko), Homo erectus bitzingstebensis (Německo). Jak je doloženo typem vyráběných kamenných nástrojů, žil Homo erectus také na území České republiky (Stranská skála u Brna, Přezletice u Prahy). Viz také člověk.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Hominidae, Ngandong, paleolit, Pithecanthropus erectus, Protanthropus heidelbergensis, sapientace, Sinanthropus pekinensis, Ting-cchun.