Soustava zvukových (a druhotně psaných) dorozumívacích prostředků znakové povahy, schopná vyjádřit veškeré vědění a představy
člověka o světě a jeho vlastní vnitřní prožitky. Jazyk je společenský jev, a to s ohledem na jeho vznik (jazyk je od počátku společenský produkt), uživatele (člověk je od svého vzniku společenská bytost charakterizovaná předmětnou praxí), fungování (jazyk je společenská činnost) a účel (jazykem sdělujeme druhé osobě určitý myšlenkový obsah). Jazyk se vyvíjí pozvolna bez zvratů a stále se obohacuje tak, aby mohl vždy popsat veškerou skutečnost. Tím se liší od formalizovaných jazyků nebo různých systémů signalizace, které mají omezené (specializované) sdělovací možnosti. Změny v jazyce probíhají neuvědoměle (zvláště
hláskoslovné a
tvaroslovné) nebo jako výsledek vědomého působení člověka na jazyk (zvláště v slovní zásobě, frazeologii), mluví se o společenské podmíněnosti a fungování některých jevů jazyka. Jazyk se skládá ze zvukových jednotek (
foném,
slabika, fonetické slovo, řečový takt, fonetická fráze) a systému znakových jednotek (
morfém,
slovo, slovní spojení, věta, vyšší větné celky a text). Má dvě existenční formy, které odpovídají protikladu jazyka a
řeči. Jazyk jako systém má povahu zvláštního kódu a řeč je realizací tohoto kódu. Řeč se studuje v statickém aspektu jako text a v dynamickém jako řečová činnost (ta je formou sociální aktivity člověka). V odborném studiu jazyka se rozlišuje řeč (
language) v univerzálním smyslu jako obecná lidská schopnost vytvářet artikulované zvuky vázané na určité významy a jimi se dorozumět ve společnosti. Dále jazyk (
langue) jako abstraktní systém lexikálních a gramatických znaků, existujících ve vědomí společnosti, která ho užívá jako nástroje myšlení a dorozumívání, a řeč (
parole), která je v užším slova smyslu konkrétní realizací abstraktního jazykového systému v praktickém komunikačním aktu. – Vedle přirozených jazyků existují jazyky umělé (
esperanto,
ido, interlingue) a formalizované, programovací jazyky určené ke komunikaci člověka s počítačem, jazyky strojové a symbolické. Ty se dělí na strojově orientované, blízké strojovému jazyku, strojově nezávislé a problémově orientované jazyky (FORTRAN, COBOL). Viz také
langue-parole;
lingva franka;
řeč.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
9. 2. 2020
Autor: -red-
