iracionalismus

Filozofie

Filozofie, [latina], označení idealistických směrů ve filozofii, které prohlašují racionální myšlení a vědecké poznání za neschopné pochopit určité souvislosti, respektive zákonitosti objektivní skutečnosti, a proto je nahrazují jinými, z hlediska iracionalismu vyššími poznávacími funkcemi, jako intuicí, prožíváním, zřením podstaty atd. Za základ světa pokládají stoupenci iracionalismu něco rozumem nepostižitelného (například Schopenhauer slepou vůli, Bergson „životní vzmach“), hlásají tedy alogičnost a iracionálnost samotného bytí. Iracionalismus nelze ztotožňovat s agnosticismem, který stojí na stanovisku zásadní nemožnosti poznání podstaty světa jakýmikoli, ať racionálními, nebo iracionálními způsoby. V širokém smyslu spadají pod iracionalismus všechny systémy a směry, které vyzdvihují na prvé místo různé mimorozumové aspekty duchovního života člověka: cit, vůli, bezprostřední nazírání, intuici, mystické zření, představivost, instinkt, nevědomí atd. Ve svém východisku a zdroji jsou iracionalistická všechna náboženství, i když ke svému dalšímu výkladu a obhajobě užívají racionální myšlení. Iracionalistické tendence se projevovaly na všech stupních vývoje filozofického myšlení, avšak ve vlastním smyslu se termín iracionalismus vztahuje na ty směry filozofie, které se v průběhu novověku formovaly v přímém protikladu k racionalismu. Toho druhu je například filozofie citu F.H.Jacobiho, stojící v ostré opozici vůči osvícenství, dále filozofie zjevení pozdního F.W.J.Schellinga, voluntarismus A.Schopenhauera nebo subjektivistické učení S.Kierkegaarda, jež představuje osobitou reakci na idealistický racionalismus německé klasické filozofie a zejména panlogismus Hegelův. Ve 2. polovině 19. století reprezentují iracionalismus nejvýrazněji F.Nietzsche, z něhož vychází filozofie života, a E.von Hartman se svou filozofií nevědomého.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 11. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Charles Lalo, Edouard Le Roy, Eduard von Hartman, fenomenologie, idealismus, jednota a boj protikladů, Jules Lachellier, lvovsko-varšavská škola, Paul Anton Lagarde, prokletí básníci, religiologie, Richard Kroner, vůle, William James, zen-buddhismus, zenová filozofie.