Jan Amos Komenský 433 let

*28.3.1592 (Uherský Brod nebo Nivnice nebo Komňa) – †15.11.1670 (Amsterdam), český pedagog, humanistický filozof, spisovatel, teolog, polyhistor a reformátor. Jedna z největších postav českých kulturních dějin. Po studiu na německých evangelických školách v Herbornu a Heidelbergu byl učitelem v Přerově a duchovním správcem ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře

se musel skrývat, v roce 1628 odešel natrvalo do exilu. Postupně se stal jako evropsky uznávaný učenec a poslední biskup Jednoty bratrské

jedním z politických mluvčích české protikatolické emigrace. Od roku 1628 žil Komenský v Lešně (středisku Jednoty bratrské), kromě několika období vyplněných činností v Anglii (1641–1642), ve Švédsku (1642–1648) a v Blatném Potoce v Uhrách (1650–1654). Po požáru Lešna se uchýlil do Nizozemí. Je pohřben v Naardenu

. Komenským vrcholí tradice husitství

, Jednoty bratrské a českého reformačního humanistického úsilí o lidové sociálně účinné vzdělání a celoživotní výchovu všech lidí. I když na Komenského působili takoví myslitelé jako Mikuláš Kusánský

, Erasmus Rotterdamský

, R. Descartes

(s nímž se setkal 1642 na své cestě do Švédska), T. Campanella

a J. Böhme

, vyrůstalo Komenského dílo především z tradic husitství a Jednoty bratrské. Komenského filozofické myšlení nelze oddělovat od jeho pedagogické teorie a praxe, v níž shrnul a vyjádřil demokratické a humanistické myšlenky své doby. Pedagogické dílo Komenského lze rozdělit na spisy řešící všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky (česky Didaktika s dodatkem O obnovení škol v Čechách, Didactica magna, Didaktika velká, Informatorium školy mateřské, Schola ludus, Škola hrou) a na knihy týkající se jazykové metodiky (Janua linguarum reserata, Brána jazyků otevřená, s českým dodatkem Dveře jazyků otevřené, Orbis Pictus, Methodus linguarum novissima, Nejnovější metoda jazyků). Centrem těchto děl jsou otázky didaktické. Základním didaktickým požadavkem Komenského je přirozenost výchovných metod. Z tohoto požadavků vyplývají didaktické zásady, rozpracované v Didaktice a aplikované na jazykové učení. Vzdělání Komenský dělí na 4 etapy po 6 letech (klín mateřský – elementární škola v mateřském jazyce; latinská škola neboli gymnázium; akademie; cestování). Pedagogické dílo Komenského působilo v jeho době především novou metodou jazykového vyučování a zásadami didaktickými. Celková výchovná koncepce, myšlenka jednotné školy a základní didaktické zásady, opřené o zkušenost a logicky skloubené, zůstávají stále živé. Místo v dějinách filozofie patří Komenskému zvláště pro jeho celoživotní snahu sjednotit veškeré lidské vědění na jediném základě, vytvořit všemoudrost (pansofii). Realizací sociálně filozofických plánů Komenského mělo být lidstvo sjednoceno na základě vědy všem přístupné a společné a na základě víry. Nejvýznamnější jeho pansofické dílo, v němž usiloval vytvořit velkou soustavu nápravy člověka a všeho lidstva, je sedmidílná Obecná porada o nápravě věcí lidských. Komenský v ní podává výklad o tom, co jsou lidské věci a jak jsou narušeny, shrnuje své pansofické myšlenky, usiluje o zdokonalení jazyka, aby jím mohla být pansofie tlumočena. Všechny tyto snahy mají za cíl všeobecnou nápravu, tj. nápravu v oblasti náboženství, vzdělání i v oblasti sociálněpolitické. Komenského světový názor vyplývá z jeho vztahu ke křesťanství

, k autoritě Bible

, z jeho postavení v Jednotě bratrské, z tragických národních i osobních osudů. Jako humanista byl prodchnut úctou k člověku, „nejvyššímu tvoru na světě“, věřil v jeho dobrou a neomezeně vychovatelnou povahu, v lidský rozum a jeho nástroj, filozofii, „královnu věd“. Přes těžká zklamání z nezdarů protihabsburského odboje si uchoval neotřesitelnou víru ve světlou budoucnost národa. Nejvýznamnější z jeho česky psaných spisů je Labyrint světa a ráj srdce, klasické dílo české literatury, sociální alegorie a satirická kritika společnosti, a Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, odkaz českému národu po vestfálském míru

.