Juan Luis Vives

Biografie / Filozofie / Vzdělávání

*6.3.1492 – †6.5.1540, španělský humanistický filozof a pedagog platónsko-augustinské tradice. Původem z židovské rodiny, která přestoupila ke katolictví, ale jejíž dva členové byli upáleni pro podezření z návratu k judaismu. Většinu života žil mimo Španělsko. Profesor univerzit v Lovani a Oxfordu. Pro konflikt s Jindřichem VIII. opustil Anglii a žil potom v Bruggách. Přítel Erasma Rotterdamského a T. Mora. Stoupenec teorie dvojí pravdy. Kritik scholastického formalismu (In pseudodialecticos – Proti falešným dialektikům).V teorii poznání v mnohém anticipoval empirickou metodu F. Bacona. Požadoval nahradit kult autorit logickými důkazy a víru poznáním. Smysl filozofie viděl v návodu ke šťastnému životu. Byl jedním z průkopníků empirické psychologie založené nikoliv na scholastických disputacích o duši, ale na zkoumání jejich projevů. Podal rozbor asociace představ, povahy paměti, ze spojení vjemů a myšlenek vyvozoval ideu reflexu. Reformátor pedagogiky, položil základ humanitní vědy o výchově a formuloval řadu jejích didaktických zásad. Byl stoupencem individualizace výchovy a vzdělání, vycházel z poznatků o osobnosti dítěte. Žádal vzdělání pro ženy, napsal první systematické pojednání o ženské otázce. Byl předchůdcem J. A. Komenského (ten se na Vivesovo dílo vědomě odvolával). Přímo zapůsobil na španělské lékaře a materialistického filozofa J. Huarta. Jeho pedagogický odkaz byl objeven teprve v 19. století a doceňován je až v současnosti. Hlavní spisy: De anima et vita (O duši a životě), De disciplinis (O vědách), De causis corruptarum artium (O příčinách úpadku věd).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 5. 2008
Autor: -red-