románské výtvarné umění

Středověké umění od začátku 11. století do poloviny 13. století (ve Francii do poloviny 12. století), kdy bylo poprvé dosaženo relativně jednotného slohového projevu ve všech evropských zemích. Pojem románský byl převzat kolem roku 1820 z lingvistiky a vyjádřil tak tvarovou podobu architektonických motivů s římskými stavebními formami (půlkruhový oblouk

, sloup

). Na vzniku nového slohu se podílely Francie

, Německo

a Itálie

, které postupně přehodnotily antiku, byzanci, irsko-skotské a karolínské formální dědictví a vytvořily vlastní výtvarný projev, který rychle přejímala i další území. Románská architektura se časově dělí na ranou fázi (1000 až 1100) – baziliky

a centrály

měly převážně plochý strop, vrcholnou fázi (1100 až 1180) – používaly se klenby valené, křížové a kupole a pozdní fázi (1180 až 1250) – v konstrukcích kleneb

docházelo k převýšení, používala se žebra

a hrotitý oblouk. Francouzská architektura se dělí na lokální školy: jih země byl ovlivněn anticko byzantskou tradicí (Aquitánie

, Provence

), zatímco na severu školy normandská, burgundská a v Ile-de-France budovaly odvážné klenební konstrukce. Lokální vývoj je patrný i v Itálii, kde architektura Lombardie

a Toskánska

se podstatně liší od Apulie

a Sicílie

. Německé románské výtvarné umění se dělí podle panovnických dynastií na otonské

, sálské a štaufské. V románské architektuře docházelo k seskupování stavebních hmot bohatým členěním do stereometrických útvarů (hranoly, válce), jejichž aditivní skladba je umocněna vertikální dominantou věží. Skladba interiéru odpovídá požadavkům liturgickým, chór

obohacen věncem kaplí, od hlavní lodi oddělen příčnou lodí

, často se budoval i západní chór a westwerk

– západní dvouvěžová vstupní část s emporou (Německo). Křížové klenby byly určovány vázaným systémem. K významným profánním stavbám patřily falce a hrady. Z raných sochařských prací známé především slonovinové řezby a zlatnické práce, které zdobily liturgické předměty a kodexy

. Kolem roku 1000 se objevuje první dřevěná plastika (krucifix arcibiskupa Gerona v Kolíně nad Rýnem

) a bronzová figurální výzdoba dveří (Hildesheim

). Ve Francii vznikla monumentální kamenná plastika ve 2. polovině 11. století (Languedoc

, Burgundsko

, Provence), s ní souviselo sochařství v severním Španělsku

, samostatnější cestu hledalo sochařství v Itálii

. Monumentální plastika jako součást architektury tvořila výzdobu portálů

a průčelí chrámů, uplatnila se v křížových chodbách a na hlavicích sloupů. Tematicky převládaly eschatologické

náměty – Majestas Domini a poslední soud – charakteristické svým expresívním podáním. V rýnsko-mosánské oblasti se rozvinulo kovolitectví a zlatnictví, které dosáhlo vrcholu ve 12. století a ve svých dílech předznamenalo gotické sochařství (Reiner van Huy). V malířství antický iluzionismus

plně nahradila plošná kompozice s výraznou obrysovou linií a barevnými plochami, které spolu s nápadnými gesty zdůrazňovaly obsahovou stránku zobrazených námětů. Programovost monumentálních maleb určovala liturgie, respektován byl především požadavek didaktický a moralizující. Velký význam knižního malířství v raném období (otonské a sálské) se později udržel jen v Anglii. Nejstarší díla deskové malby se kladou do konce 12. století, centrem bylo Toskánsko (Lucca

a Pisa

). V Čechách se románské výtvarné umění vyvíjelo zejména pod vlivem německého umění a trvalo do 1. poloviny 13. století. Architektura rozvinula typ rotundy

a jednolodního kostela s tribunou

. Západní podněty se projevily zejména ve stavbě klášterních bazilik (Osek, Tismice), od poloviny 13. století se objevuje typ halového trojlodí (Teplá), z profánního stavitelství vynikal Juditin kamenný most v Praze

. Sochařství (Jakub u Kutné Hory) a nástěnné malířství bylo vázáno na architekturu, vrcholným sochařským dílem dvorského umění je reliéf z Malostranské menší mostecké věže, dokládající vliv italského a francouzského raně gotického umění. Česká knižní malba byla ovlivněna německým (Vyšehradský kodex, Augustinův

spis De civitate Dei) a byzantským malířstvím (Sedlecký antifonář).