karolínské výtvarné umění

Dvorské a církevní umění říše Karla I. Velikého

, programově rozvíjející ideu renovace římského impéria a představující antickou tradicí a byzantským uměním

výrazně ovlivněnou syntézu různých západoevropských uměleckých proudů. Návaznost na antické vzory se uplatnila zejména v architektonickém tvarosloví, typech a technikách a v opětném zavedení figurálních motivů (zvláště v drobné plastice a reliéfu). Architektura zahrnuje zejména falce a paláce (Cáchy

, Ingelheim

), kláštery (Sankt Gallen

), bazilikální

dispozice s pravoúhlým závěrem nebo třemi paralelními apsidami

, ojediněle i centrály

(oktogonální palácová kaple v Cáchách

, kaple v Germigny-des-Prés), nově se objevila krypta

pod vyvýšeným chórem

, předsíň, ochoz

a od 9. století dvouvěžové západní průčelí (Autun, Auxerre

), v interiérech převažovala plošná výzdoba ovlivněná ravennskými vzory – nástěnné malby v kryptě Saint-Germain v Auxerre, mozaiky v kopulích

v Cáchách (Kristus mezi 24 apokalyptickými starci) a v Germigny-des-Prés. Vrcholným projevem antikizujícího sochařství je drobná plastika (slonovina, zlatnictví) – východisko pro monumentální románské

sochařství, rozvíjející se knižní malba

, charakterizovaná vědomým přejímáním antických principů zobrazovala zejména evangelisty, postavy panovníků, náboženské výjevy, iniciály a ornamentální bordury

, ožívala obvykle čistá nelomená barva, zlato a stříbro, objevila se i perokresba

, knižní malba byla soustředěna do skriptorií

, která reprezentovala jednotlivé malířské školy, například Mety, Remeš

(Utrechtský žaltář), Tours

(Bible z Fleury, Bible Karla Holého), Saint Denis, Sankt Gallen, tzv. Godescalkova skupina (Evangeliář abatyše Ady) a palácová škola (Cášský evangeliář), zlatnictví reprezentují kromě drobné plastiky zejména knižní vazby tepané a tlačené ve vysokém reliéfu (Codex aureus), paliotto z milánského kostela San Ambrogio a relikviářová socha Sainte-Foy v Conques.