Aquitánie

[Akvitánye], historické území v jihozápadní Francii, v pozdní antice a ve středověku patřilo k nejpokročilejším oblastem západní Evropy. Název podle iberského

kmene Aquitánů, poraženého 71 př.n.l. Pompeiem

. Po dobytí Galie Římany se stala jednou z galských provincií s hlavním městem Burdigale (Bordeaux). 418 v ní byli se souhlasem římského císaře usazeni Vizigóti

, kteří vytvořili germínsko-římské království se střediskem v Toulouse. Roku 507 dobyl Aquitánii franský král Chlodvík

. V rámci franské říše

se Aquitánie vyvíjela jako autonomní celek (často dílčí království členů dynastie ) s vlastním gótsko-římským právem. Okolo roku 580 byla zmenšena o území obsazené Basky

(Gaskoňsko). Roku 721 porazil majordom A. Eudo (†735) pronikající Araby u Toulouse. Na počátku 10. století se od Aquitánie oddělilo Toulousko. Hodnost vévodů Aquitánie získal rod hrabat z Poitou, který od 11. století vládl i v Gaskoňsku. Dědička rodu Eleonora Aquitánská

se provdala (po krátkém manželství s francouzský králem) za dědice anglického království Jindřicha II.

Plantageneta. Aquitánie tím byla v 2. polovině 12. století zapojena do angevinské říše. Za bojů mezi Kapetovci a Plantagenety v 1. polovině 13. století ztratila Aquitánie část území (Poitou). Pro jádro země se začal užívat název Guyenne. Od roku 1453 je Aquitánie součástí Francie, kraj Aquitaine.