otonské výtvarné umění

Výtvarné umění

Umění rozvíjející se od poloviny 10. století do poloviny 11. století na území římskoněmecké říše za císaře Oty I. Velikého a jeho nástupců jako reprezentativní dvorské a církevní umění, vyjadřující ideologii obnoveného císařství, navazující na uměleckou tradici antického římského císařství, karolínské umění a zpracovávající též podněty byzance. Stalo se uměleckým předstupněm romantického umění. Kulturními centry byly císařský dvůr, biskupská sídla a velké kláštery. Architektura rozvíjela falce a palácové kaple (Goslar, Nijmegen), plochostropou baziliku o dvou chórech (sv. Michal v Hildesheimu) s přesnou půdorysnou vazbou a rytmickým střídáním pilířů a sloupů, s uplatněním střídmé ornamentální výzdoby. V plastice je monumentální figurální tvorba vzácná. Významnou úlohu hrál hlavně reliéf (práce z bronzu z dílny biskupa Bernwarda, dveře hildesheimské a augsburské katedrály, dveře kostela Panny Marie v Kolíně, štukové reliéfy na tzv. božích hrobech). Malířská tvorba se vyznačovala kresebnou a plošnou stylizací, doprovázenou snahou o výraz, později i o monumentalitu. Vysoké úrovně dosáhlo malířské nástěnné (kostel sv. Jiří v Oberzellu) a zejména knižní, pro něž je příznačné ovlivnění byzanským malířstvím a zdůraznění myšlenky politické moci (portréty císařů, alegorické postavy). Rozvíjeno bylo v klášterních skriptoriích totožných s jednotlivými malířskými školami – Reichenau (Codex Egberti, sakramentář kolínského arcibiskupa Gerona, evangeliář Jindřicha II.), Echternach (evangeliář Oty III.), Kolín (evangeliář abatyše Hitdy z Meschede), Řezno (evangeliář abatyše Uty z Niedermünsteru). Vrcholné úrovně dosáhlo umělecké řemeslo, zejména řezba ze slonoviny a zlatnictví navazující na karolínské umění (basilejské antependium, kříže zdobené filigránem a emailem, vykládané drahokamy a kamejemi).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 5. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: otonská renesance, předrománské výtvarné umění, románské výtvarné umění, švýcarské výtvarné umění.