oblouk

Architektura

Stavitelství, obloukový nosník – zakřivená konstrukce na koncích šikmo opřená o neposuvné opěry; výslednice reakcí opěr a zatížení leží v tlakové čáře, která se má co nejvíce shodovat se střednicí oblouku. Oblouky jsou podle staviva kamenné, ocelové, železobetonové; podle tvaru střednice plné (půlkruhové), segmentové (z úseku kružnic), eliptické, parabolické, gotické (hrotité, lomené), islámské (podkovovité). Podle vzepětí vrcholu oblouku nad spojnicí patek je oblouk vysoký či stlačený, plochý. Podle podepření je oblouk do opěr vetknut (oblouk vetknutý) nebo je opřen o klouby (oblouk dvojkloubový, popřípadě trojkloubový). Oblouky jsou nosnou konstrukcí stropů (klenby), střech velkých rozpětí a mostů. V gotické architektuře převádějí oblouk šikmé tlaky kleneb do opěrných pilířů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: architektura, hlavice, nosník, románské výtvarné umění, stavební konstrukce.