klenba

Architektura / Stavebnictví

Nosná stavební konstrukce, architektonický útvar uzavírající prostor. Je konstruována z kamenných nebo cihlových klenáků, litého či dusaného zdiva, v nejnovější době i z vyztuženého betonu (skořepina) tak, aby tlaky klenebních ploch působily do svislých podpor. Podle druhu se rozlišuje například klenba valená, s válcovou nebo kuželovou lící, klenba klášterní, vznikající průnikem valených kleneb, dále klenba kopulová nad polygonálním, kruhovým i eliptickým půdorysem, klenba křížová, tvořená průnikem přímých, klesajících nebo stoupajících kleneb valených, soustřeďující (zpravidla žebry) tlaky do bodových podpor. Závěrový klenák se nazývá svorník. Nejstarší klenby byly v sumerské architektuře. V Evropě byla klenba rozvíjena zejména Etrusky a Římany, ve středověku zvláště architektura gotická a barokní.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: architektonický prostor, architektura, francouzské výtvarné umění, hlavice, klenák, mezopotámská architektura, pendentiv, románské výtvarné umění, stavební konstrukce, strop, žebro.