teologie a filozofie

Filozofie

Vztah, který jako vzájemné ovlivňování a prostupování filozofie a teologie existuje myšlení od vzniku křesťanské teologie. Ta vzniká od 2. století n.l. jako reakce na boj různých směrů v křesťanství a na potřebu ideového sjednocení církve, jejího oddělení od gnóze a judaismu. Základy teologického myšlení v křesťanství vytvořil Origenes, jehož učení však bylo v řadě bodů podrobeno církevní kritice. Z antických filozofických směrů měly zpočátku na křesťanskou teologii vliv stoicismus (etika, učení o logu), různé varianty platonismu a novoplatonismus. Vliv novoplatonismu je patrný u kappadockých otců (Řehoř z Nyssy, Rehoř Naziánský, Basileios Veliký), u Augustina, u Pseudodionysia Areopagity aj. Velký vliv měl novoplatonismus po celý středověk (J. S. Eriugena aj.). V evropské teologii a filozofii do 12. století (obojí vlastně až do 11.–12. století splývalo) měl rozhodující postavení augustinismus. Od 12. století došlo k rozsáhlé recepci aristotelismu (ovšem viděného přes prizma novoplatonismu). Tato recepce vedla jednak k albertismu (vycházejícího z díla Alberta Velikého) a tomismu, jednak k heterodoxnímu aristotelismu (David z Dinantu, Siger z Brabantu). Od J. Dunse Scota se tomistický ideál jednoty filozofie a teologie, rozumu a víry začal hroutit, vznikla koncepce dvojí pravdy (nominalismus). M. Luther se odvrací od scholastiky a metafyziky bytí. Ph. Melanchthon ovšem aristotelskou filozofii využíval pro účely systematizace vědění. V katolicismu od 16. století ožívá tomismus (novoscholastika), jež vrcholí v díle F. Suáreze. Od 19. století v protestantské liberální teologii existuje vazba na velké systémy německé filozofické klasiky, teologicky je rozhodující vliv romantického subjektivismu F. D. E. Schleichermachera (A. Ritschl, A. Harnack, R. Otto, E. Troeltsch). V katolicismu došlo k obnově tomismu, novotomismus se stal oficiální filozofií katolické církve encyklikou Lva XIII. (1879). V protestantismu ve 20. století se zhroutila liberální teologie, nový odklon od filozofie hlásá dialektická teologie (K. Barth, E. Thurneysen, F. Gogarten). Od 30. let sílí vliv existencialismu (zvláště Heideggerova) na protestantismus (R. Bultmann, E. Ebeling, *1912), z dalších filozofických směrů mají vliv na teologii zejména hermeneutika a různé formy analytické filozofie. V katolickém myšlení existují různé variace tomismu (personalismus Mournierův, integrální humanismus Maritainův), vedle toho též novoaugustinismus, novosokratismus, teilhardismus a další.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2007
Autor: -red-