islám

[Arabsky poddání se bohu], nejmladší ze světových monoteistických náboženství (počtem vyznavačů druhé po křesťanství

), rozšířené v Asii, Africe a Evropě, malé skupinky v Americe. Státní náboženství v arabských zemích (kromě Libanonu), v Afghánistánu, Bangladéši, Indonésii, Íránu a Pákistánu, do roku 1928 v Turecku. Vyznavači islámu se nazývají muslimové (dříve nazýváni mohamedáni). Islám vznikl na začátku 7. století v západní Arábii na základě učení proroka Muhammada, které obsahuje prvky judaismu, křesťanství, hanífismu (první arabské monoteistické učení), zarathuštrismu a některých staroarabských kultů. Islám není pouhým souhrnem prvků těchto učení, ale samostatným způsobem využívá podněty jiných učení k vytvoření vlastního systému. Jako celek se vyznačuje filozofickou a náboženskou jednoduchostí a přístupností; jeho etické a sociální učení bylo jedním z důvodů rychlého rozšíření islámu. Muhammadovo učení je obsaženo v koránu

(posvátná kniha muslimů) a je doplněno hadíthem a sunnou. Zahrnuje předpisy, které upravují život jednotlivce i islámské společnosti (umma). Tím byl dán základ nové společenské organizaci Arabů, jejichž společnost byla do té doby organizována na rodovém a kmenovém základě. Původní pokrevní svazky byly nahrazeny náboženskými a právními předpisy. V 8.–10. století byly vypracovány klasické systémy islámského práva (fikh), od 8. století se rozvíjela věda (filozofie, přírodní vědy, společesnké vědy), navazující v mnoha směrech na antické a křesťanské tradice. Podstatou islámu je důsledná víra v jediného boha (Alláh, stvořitel nebe a země a všeho, co je na nebi a na zemi), v nesmrtelnost duše, v poslední soud a posmrtnou odměnu člověka, který je podle islámu bytost nadaná svobodnou vůlí a tudíž odpovědná za své jednání (posmrtná odměna v ráji nebo trest v pekle). Muslimům je uloženo dodržování pěti základních zásad (tzv. sloupy islámu): šaháda – vyznání víry, tj. monoteismus s uznáním Muhammada jako božího posla, salát – pět modliteb denně podle stanoveného obřadu, zakát – náboženská daň ve formě 1/40 příjmů, saum – půst v měsíci ramadánu (devátý měsíc lunárního kalendáře), hadždž – pouť do Mekky. Za určitých okolností mohou být někteří lidé od některých povinností osvobozeni (těhotné ženy od půstu, chudí od daně). Striktně jsou stanoveny zákazy (lichva, požívání vepřového masa a alkoholických nápojů), povolena je polygamie (nejvýše čtyři manželky, kterým musí být zaručena stejná životní úroveň). Jednou z povinností muslimů byla účast ve vyhlášené svaté válce (džihád), slibující nejvyšší odměny v posmrtném životě (džihád považují za sloup víry cháridžovci). To se stalo jednou z příčin rozsáhlé arabské expanze do Asie, Afriky a do Evropy v 7.–13. století. Po Muhammadově smrti (632) došlo v důsledku mocenských bojů mezi jeho příbuznými a rodovou šlechtou Mekky k rozštěpení muslimské obce na dva hlavní směry existující dodnes – na sunnity a šíity. Sociální, politické a náboženské rozpory vedly v dalším vývoji ke vzniku mnoha sekt a hnutí, z nichž mnohé existují dodnes (asasínové, drúzové, cháridžovci, ibádovci, ismáílovci, karmaté, murdžíovci, wahhábovci). Od 8.st, byl i. ovlivňován racionalistickou filozofickou teologií zaměření (náboženská škola mu'tazila), což vedlo mj. k vytvoření racionalistické teologie, využívající dialktické metody při dokazování náboženských pravd (kalám). Od 10.–11.století vznikaly mystické směry (súfismus), šířené zejména dervíši perského, později i tureckého původu. Vznikala mystická bratrstva, jejichž učení mělo velký vliv zejména mezi lidovými vrstvami. Částečně pronikl mysticismus i do ortodoxního učenf (al-Ghazálí). V různých částech světa přejímal i prvky místní tradice a mezi laickou veřejností nearabských zemí získal někdy velmi neortodoxní podobu. Od poloviny 19. století vznikaly v islámských zemích nové sekty a směry, které odrážejí zájmy místní buržoazie a usilují o přizpůsobení se změněným hospodářským a politickým podmínkám (panislamismus). Hnutí uvnitř islámu, podbarvená náboženskými a politickými otázkami muslimského světa, trvají dodnes (znovuoživení učení islámu v podmínkách soudobého světa). Hospodářská, politická a náboženská právní jednota islámu se odrazila v oblasti kultury ustálením pojmu islámská kultura.