Korán

Náboženství

[Arabsky čtení], v arabštině القرآن‎‎ ['al-Qurʾān'], muslimská posvátná kniha. Soubor arabsky psaných věroučných, mytologických a právnických materiálů, jejichž základem jsou Muhammadovy výroky pronášené v Mekce a Medíně, šířené hlasateli ranného islámu. Je rozdělen do 114 súr (kapitol), majících názvy podle svého obsahu (například súra Josefova o příbězích Josefa Egyptského) a jsou členěny do veršů. Nejstarší súry jsou stručné a poetické, pozdější rozvláčnější, většinu tvoří súry mecké. Texty koránu byly postupně sjednocovány, kolem roku 650 kanonizovány a sestaveny v jednotnou knihu, jejíž opis se po zničení nezrevidovaných textů ustálil v 8. století. Přesto zachované verze nejsou zcela totožné (nejrozšířenější opis má 6225 veršů). Obsah koránu je značně nestejnorodý a rozporuplný. Vedle převzatých mýtů starších nábožensví, zejména legend o prorocích (Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš Kristus), zahrnuje i historické prvky arabských dějin, právní předpisy (majetkové, sňatkové, trestní), báje o stvoření a konci světa, o podstatě vesmíru ap. Podle koránu je existence přírody a člověka zcela závislá na vůli jediného Boha – Alláha. Člověk se musí této vůli bezvýhradně podřídit a musí obracet svou mysl k posmrtnému životu, v němž dojde buď odměny v ráji, nebo trestu v pekle. V islámském podání nebyl korán sepsán, nýbrž pouze zjeven lidstvu Muhammadem. Ideologie koránu, vycházející z mravních, bohoslužebných a právnických potřeb raného islámu, je obhajobou feudální společnosti, v níž korán vznikal. Svou koncepci směřovala k odstranění pozůstatků prvobytně pospolného řádu (boje mezi arabskými kmeny, krevní msta, polyteismus).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: ája, arabská literatura, fikh, Gabriel, hanbalovci, islám, islámské právo, islámské výtvarné umění, Muhammad, sára, šíité, sunnité, Velká mešita šejka Zayeda, wahhábovci.