spasení
Náboženství
Vykoupení – jedno z nejdůležitějších dogmat uznávaných ve všech náboženských systémech. Podle křesťanské teologie je dědičný hřích spáchaný Adamem a Evou tak velký, že žádná oběť nemůže Boha usmířit. Ten však z milosrdenství k lidem seslal na zem svého syna – Ježíše Krista, aby jako Spasitel (řecky Sótér, latinsky Salvator) svým utrpením vykoupil lidstvo z dědičného hříchu. – Oproti katolicismu a pravoslaví, v nichž je otázka spasení dosud předmětem četných teologických diskusí, ustálil protestantismus tezi o spasení člověka vírou, podle níž je vykupitelská oběť Kristova dostačující na vykoupení celého lidstva – člověk dosahuje spasení pouze vírou v tuto oběť a proto je zprostředkovatelská úloha církve a duchovenstva druhořadá (tzv. ospravedlnění vírou). – Buddhismus hlásá tzv. osmerou cestu spasení, pomocí níž lze dosáhnout nejvyššího stupně blaženosti, nirvány. – Islámské učení o spasení mimo přísné náboženské reglementace života pravověrných pokládá za cestu k spasení jejich účast na džihádu. – Víra ve spasení je svou podstatou zakořeněna v historickém utváření fenoménu spravedlnosti jako odrazu věčných tužeb člověka po uskutečnění nejvyšších sociálních a mravních hodnot a norem, ve formě interiorizované ideje osvobození vede k pasivitě ve vztahu k sociálním a společenským skutečnostem, jimiž je člověk obklopen a do nichž je organicky začleněn.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
2. 8. 2020
Autor: -red-