prorok

[Řecky profétés = Ten, kdo mluví ve jménu Božím], v biblických náboženstvích (judaismus

, křesťanství

, islám

) bývá prorokem označována charismatická osoba, která byla povolána Bohem, aby zvěstovala jeho vůli. Proroci se převážně zabývali hlásáním etických a morálních hodnot, které v dané společnosti upadaly nebo úplně chyběly. Často se nacházeli v opozici vůči stávající kněžské vrstvě, jejich charismatické projevy často měnily uspořádání společnosti. V judaismu působili proroci volně nebo ve skupinkách, se vznikem království působila část z nich na královském dvoře jako věštci, zatímco druhá vystupovala kriticky proti monarchii a byla často pronásledována. Starý zákon rozlišuje mezi proroky neliterárními (tzv. proroci Zadní), kteří sami nenapsali žádné dílo, ale o kterých se dochovaly příběhy jejich života (Samuel, Natan, Eliáš, Elíša) a proroky literární (Přední), mezi než patří čtyři Velcí proroci (Izajáš

, Jeremjáš

, Ezechiel

, Daniel

) a dvanáct Malých proroků (Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš). Za prototyp proroka je v judaismu pokládán Mojžíš

. V Novém zákoně zaujímá přední místo mezi proroky Jan Křtitel

, který zvěstoval příchod Ježíše Krista

. Za proroka je často považován také samotný Ježíš. V islámu je na proroky nahlíženo jako na osoby bez morálních vad a bez hříchu. Obzvláště ceněno je těchto pět proroků: Mohammed

(označovaný jako Prorok), Abraham

, Mojžíš

, Ježíš

a Noe

(v tomto pořadí).