indonéské výtvarné umění

Výtvarné umění

Památky prehistorického umění jsou zachovány na Západním Lrianu a Sulawesi (otisky dlaní a chodidel), památky dongsonské kultury na Jávě, monumentální styl neolitické kultury, zachovaný na ostrově Nias, se vyznačuje stylizovanými postavami předků a magickými symboly (buvoli hlavy, nosorožec, strom života). Styl rozšířený po celém souostroví zobrazuje lidské a zvířecí postavy v ornamentálně geometrickém členění plochy, materiály zahrnují kámen, dřevo, kost, kov a tkaniny, 4,-10. století bylo ovlivněno indickými kulturami (Jáva, Bali, Sumatra), odrazem gandhárské školy jsou kamenné kultovní stavby na střední Jávě, na rozdíl od indického umění byl naturalistický styl s prvky idealizace modifikován domácím původním animismem a kultem předků, jak je patrné z účelu staveb, indonéský synkretismus a náboženská tolerance vedly ke spojování buddhistických a hinduistických prvků (Borobudur). Od poloviny 10. století sílí domácí prvky, zvláště sklon ke stylizaci a ornamentalistice, navazující na předhinduistickou domácí kulturu neolitickou. Rozšíření islámu v 16. století přineslo stagnaci výtvarného umění (zákaz zobrazování živých bytostí), naopak v 17. století vrcholí batikování a wayang. Vývoj umění na Bali je kontinuitní bez vlivu islámu a tradiční styl se uplatňuje zejména v architektonických a kamenických dílech pro hinduistické chrámy, balijské řezbářství se soustřeďuje, kromě vertikálně deformovaných postav, na náměty denního života a tradiční mytologickou tematiku. Moderní javánské umění čerpá z evropského umění (založena akademie roku 1950), sleduje jeho společenskou angažovanost a Výtvarná škola v Bandungu se soustřeďuje na estetické poslání umění, současně vrcholí snahy vytvořit soudobé národní umění.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2007
Autor: -red-