arabská říše

Státy / Středověk

Chalífát – arabský centralizovaný feudální stát v 7. až 10. století. Jeho založení je spjato se vznikem islámu, který tvořil politický a ideologický rámec k sjednocení arabských kmenů a začátku feudálního státu. Po Muhammadově smrti (roku 632) až do roku 661 zde vládli volení chalífové. V první etapě výbojů byla v letech 637–637 dobyta Palestina, Sýrie, do roku 650 okupován Írán, pak Arménie a Gruzie, od roku 651 začal nápor na Střední Asii. Roku 642 byla dobyta egyptská Alexandrie, pak Kypr a Kyrenaika. V letech 656 až 670 došlo k občanské válce mezi Alím a Mu'ávijou I. – zakladatelem umajjovské dynastie. Ve druhé etapě byl v letech 670 až 720 dobyt Maghrib a Pyrenejský poloostrov (roku 732 byli Arabové zastaveni u Poitiers ve Francii) a současně byla v letech 705 až 715 dobyta západní Indie, část Střední Asie až k Syrdarji. Hranice s Byzancí se ustálila v Kilikii. Hlavou arabské říše byl chalífa, sídlící za Umajjovců v Damašku (od roku 661), za Abbásovců v Bagdádu (od roku 762). Arabská říše se dělila na provinci, ale její správa byla silně centralizována. Arabští muslimové tvořili privilegovanou vrstvu – to bylo jedním z důvodů poměrně rychlé islamizace a přijetí mnoha prvků arabské kultury u podmaněných národů. Odpor Umajjovců proti zrovnoprávnění muslimů-Nearabů a narůstající vnitřní rozpory vedly ke změně dynastie – nastoupili Abbásovci. Arabská říše se stala feudální despocií. Sílila moc feudálů a chalífa se musel opírat o námezdní vojáky, kteří od poloviny 8. století fakticky přebírali vládu. Současně probíhal proces dezintegrace. Vedle bagdádského chalífátu vznikly i chalífáty córdobský (8.–11. století), fátimovský (10.–12. století) a řada nezávislých států s vlastními dynastiemi. Koncem 10. století arabská říše jako jednotný celek zanikla.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: ámil, Andalusie, antika, Bahrajn, Bújovci, chalífa, Katar, Libye, reconquista.