Vavro Šrobár

*9.8.1867 – †6.12.1950, slovenský politik, lékař, profesor univerzity v Bratislavě. Spoluzakladatel časopisu Hlas

(1898) a jeden z ideologů tzv. hlasismu. Stoupenec T. G. Masaryka

. Od října roku 1918 člen Národního výboru v Praze. V letech 1918-1920 byl ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska. V letech 1919-1920 byl současně ministrem veřejného zdravotnictví, v letech 1921-1922 ministrem školství, v letech 1918-1925 poslancem, v letech 1925-1935 senátorem za agrární stranu. Výrazný představitel čechoslovakismu

. V době slovenského klerofašistického státu stál v čele malé skupiny protifašistického odboje, orientované na československou exilovou vládu v Londýně. Za srpnového národního povstání byl jedním ze dvou předsedů slovenského národního povstání (spolu s K. Šmidkem). V letech 1945-1946 ministr financí, od roku 1948 ministr pro sjednocení zákonů. V letech 1945-1946 člen vedení Demokratické strany. V roce 1946 založil Stranu slobody a stal se jejím prvním předsedou. Od roku 1945 poslanec národní strany. V únoru roku 1948 se přihlásil k programu obrozené národní fronty. V roce 1969 mu byl udělen řád republiky in memoriam.