Karel Kramář

*27.12.1860 (Vysoké nad Jizerou) – †26.5.1937 (Praha), český politik a státník, právník, národohospodář a průmyslník. První ministerský předseda ČSR. V roce 1889 vytvořil spolu s T. G. Masarykem

a J. Kaizlem

první kroužek realistů, v roce1890 vstoupil do mladočeské strany a na začátku 20. století se stal jejím vůdcem. Od roku 1891 byl poslancem rakouské říšské rady, od roku 1894 českého zemského sněmu. Hlasatel tzv. pozitivní politiky, odmítající český státoprávní radikalismus a směřující k pozvolnému posilování hospodářských, politických a kulturních pozic českého národa i ostatních slovanských národů v rakousko-uherské monarchii. Tvůrce novoslovanství, organizátor všeslovanských sjezdů v Praze (1908) a Sofii (1910). Usiloval o zahraničněpolitické sblížení Rakousko-Uherska s carským Ruskem. Za 1. světové války čelný představitel domácího odboje. Roku 1915 byl zatčen a roku 1916 odsouzen rakousko-uherskou vojenskou justicí k trestu smrti a roku 1917 amnestován. V letech 1918–1919 předseda České státoprávní demokracie, 1918 předseda Národního výboru československého, od listopadu 1918 do července 1919 předseda první vlády ČSR, roku 1919 vedoucí československé delegace na pařížské mírové konferenci. Od 1919 předseda Československé národní demokracie, resp. Národního sjednocení a poslanec NS. Autor řady historicko-právních (České státní právo) a národohospodářských spisů, spoluautor Dějin české politiky nové doby.