Josef Tvrdý

Biografie / Filozofie / Vzdělávání

*19.9.1877 – †13.3.1942, český filozof a pedagog. Myšlenkově nejvyznamnější představitel českého pozitivismu, stojící blíže T. G. Masarykovi než F. Krejčímu. V letech 1927–1938 p;sobil jako profesor na univerzitě v Bratislavě, v letech 1938–1939 jako profesor na univerzitě v Brně. Stoupenec sociální demokracie. Zdůrazňoval požadavek vědeckosti filozofie. Za úkol filozofie pokládal vytváření jednotného obrazu světa a života. Vědeckost pro něho neznamená redukci předmětu filozofie. Tvrdý tak překračoval gnozeologická omezení pozitivismu. Hájil možnost vědecké ontologie. Na začátku 30. let se přihlásil k teorii emergentního vývoje. Zabýval se i filozofií náboženství, dějin a teorií hodnot. Vytvářel svou koncepci humanismu, která má vyústit ve vznik nové společnosti, jež umožní rozvíjet tvůrčí síly jednotlivci ve prospěch společnosti. Prvním úkolem filozofie je podle Tvrdého kritika, ale bez ontologie nelze vybudovat jednotný názor na svět a na život. Řešení problému jednoty světa spatřoval v tzv. monopluralismu (každé dění má dvojí stránku, odlišující i spojující ji s jiným děním). Pokud jde o problém vztahu hmoty a vědomí, odmítal psychofyzický paralelismus F. Krejčího. Sám své filozofické stanovisko nazýval kritickým realismem, chtěl se tak odlišit od materialismu i od idealismu. Význam německé klasické filozofie chápal v omezené míře, v hodnocení marxismu přebíral soudy Masarykovy. Jako antifašista a demokrat byl pronásledován a zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Hlavní díla: Filosofie náboženství, Teorie pravdy, Průvodce dějinami evropské filosofie, Logika.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 7. 2024
Autor: -red-