Jan Gebauer

Literatura / Biografie / Jazykověda

*8.10.1838 (Úbislavice u Nové Paky) – †25.5.1907 (Praha), český filolog a literární historik. Po maturitě studoval na pražské universitě klasickou a slovanskou jazykovědu. Po absolutoriu učil na reálkách v Praze a Pardubicích a současně pracoval v redakci Riegrova Slovníku naučného. Roku 1873 se habilitoval na pražské universitě pro obor český jazyk a literatura, ale později rozšířil svou působnost na celou slovanskou filologii. Byl členem Královské české společnosti nauk (1883) a České akademie věd a umění (1890). Metodicky tíhnul k mladogramatické škole. Spolu s Jaroslavem Gollem a T.G.Masarykem progresívně zasáhl do sporů o Rukopisy. Na základě jazykového rozboru došel k přesvědčení, že jde o falza. Hlavní díla: Historická mluvnice jazyka českého, Slovník staročeský.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: bohemistika, brusičství, český jazyk, František Ryšánek, realismus, Rukopisy, slavistika, Tomáš ze Štítného, Zdeněk Nejedlý.