Václav Havel

*5.10.1936 (Praha), – †18.12.2011 (Hrádeček), český politik, spisovatel a dramatik, prezident ČSSR, ČSFR a ČR. Narodil se do významné pražské podnikatelské rodiny. S ohledem na svůj původ v 50. letech 20. století pracoval jako chemický laborant. Při zaměstnání vystudoval střední školu a později obor dramaturgie na Akademii múzických umění. V letech 1960 až 1968 byl dramaturgem Divadla na Zábradlí

, současně psal divadelní hry. Od roku 1965 působil v časopise Tvář jako člen a později předseda (1968-1969) redakční rady. Během tzv. Pražského jara se politicky angažoval. Stal se členem Klubu angažovaných nestraníků, členem českého PEN klubu a předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. Po srpnu 1968 byl nucen stáhnout se z veřejného života – opustil divadlo a pracoval jako dělník. V 70. a 80. letech patřil mezi vůdčí osobnosti českého disentu. Byl jedním z prvních tří mluvčích Charty 77

a členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Opakovaně byl z politických důvodů vězněn – naposledy v roce 1989 za přípravu tzv. Palachova týdne a účast na něm. Přispíval do samizdatových vydání Lidových novin a dalších periodik. Rok 1989 znamenal vyvrcholení jeho disidentských aktivivit: v létě inicioval petici Několik vět a v listopadu jako vůdčí osobnost opozice jednal s představiteli komunistického režimu. Dne 29.12.1989 byl po abdikaci G.Husáka

 zvolen prezidentem republiky. V červenci 1992 v souvislosti s rozpadem ČSFR na svůj úřad rezignoval. Dne 26.1.1993 (a znovu 20.1.1998) byl zvolen prezidentem České republiky, kteroužto funkci vykonával až do roku 2003. Jako prezident se Havel snažil navazovat na myšlenkové dědictví T. G. Masaryka

. Jeho cílem byla tzv. nepolitická politika, tj. politika založená na etických ideálech. Byl hlavním představitelem tzv. hradního bloku, který usiluje o omezení vlivu politických stran. Orientoval se také na zahraniční politiku České republiky – významně se zasadil o vstup do NATO. Václav Havel měl velkou autoritu doma i v zahraničí a byl nositelem řady mezinárodních ocenění. Byl dvakrát ženat (jeho první manželkou byla Olga Havlová

, v lednu 1997 se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou

).

Vybraná dramatická díla: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Horský hotel (1976), Protest (1978), Largo desolato (1984), Pokoušení (1985), Asanace (1987), Odcházení (2007).

Výběr z dalších děl: Moc bezmocných (1978), Slovo o slovu (1989), O lidskou identitu (1984), Do různých stran (1989), Letní přemítání (1991), Dopisy Olze (1983, korespondence z komunistického vězení, adresovaná jeho ženě).