klasicismus

Novověk

Výtvarné umění, za první klasicismus v dějinách výtvarného umění je pokládáno římské umění na přelomu letopočtu. Elementy klasicismu obsahovalo také umění vrcholné renesance, zejména architektura (A. Palladio). Klasicismus v užším smyslu slova představuje francouzské malířství 17. století (N. Poussin a C. Lorrain) a především evropské umění 2. poloviny 18. a 1. třetiny 19. století (vzhledem k malířskému klasicismu 17. století často označované jako "novoklasicismus"). Podnícen zejména vykopávkami v Herkulaneu a Pompejích (v roce 1748) a teoretickými spisy J. J. Winckelmanna. Klasicismus se projevil v architektuře (J. G. Soufflot, Ch. Wren), sochařství (A. Canova, B. Thorvaldsen, J. A. Houdon) i malířství (R. Mengs, J. L. David, J. A. D. Ingres).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexandr Thamanjan, antické výtvarné umění, Antonín Procházka, české výtvarné umění, Christian Daniel Rauch, empír, estonské výtvarné umění, Feodosij Fjodorovič Ščedrin, François Mansart, francouzské výtvarné umění, František Xaver Procházka, Ivan Jegorovič Starov, Ivan Petrovič Martos, Johann Lucas Kracker, Karol Ludovít Libay, Linka Procházková, moldavské výtvarné umění, Nicolai Abraham Abildgaard, Nová věčnost, novoklasicismus, Pierre Narcisse Guérin, Pierre-Paul Prudhon, řecké novověké výtvarné umění, římská škola, rumunské výtvarné umění, ruské výtvarné umění, slovenské výtvarné umění, směr umělecký, Thomas de Thomon, Vasilij Ivanovič Baženov, Vasilij Petrovič Stasov, Vincenzo Scamozzi.