empír

[Ampír, francouzsky < latinsky], empir – v užším smyslu francouzské umění prvního císařství, v širším smyslu druhá vývojová fáze klasicismu

(asi období 1800–1830), charakterizovaná čistší slohovou formou a oproštěním se od barokních reziduí, poslední ucelený sloh v evropském výtvarném umění. Jako reprezentativní umění se empír soustřeďoval na architekturu, řešení interiérů, užité umění a módu. Ve volném umění spíše komorního rázu převládaly historické a antické náměty, alegorie, portréty a akty, žánry a veduty, v architektuře funkční dispozice antikizujících forem a triumfálního charakteru, v užitém umění (nábytkářství, keramika, textil) převládal eklekticismus

dekorativních námětů.