sochařství

Sochařství

Druh výtvarného umění zobrazující skutečnost a umělecké představy trojrozměrným objektem, popřípadě dosahující prostorovosti plastickým náznakem (reliéf). Definice pojmu sochařství je historicky proměnná, v současné době je rozšiřována o nové postupy ztvárnění i objekty, v nichž je hmatová kvalita dematerializována světlem anebo v nichž světlo vytváří pomyslné objemy (světelné plastiky, vodní, ohňové a kouřové plastiky). Podle techniky vycházející z vlastností materiálu, se dělí sochařství na dva základní druhy – sochařství skulptivní, vytvářející konečné dílo odebíráním hmoty (kamenosochařství, řezbářství, glyptika), a sochařství plastické, spočívající na postupu modelování a přidávání hmoty (ceroplastika, štukatérství, terakotářství a kovolitecké postupy). Podle funkce zahrnuje sochařství díla, která jsou součástí architektury (architektonická plastika), urbanistického nebo přírodního prostředí (sochařství parkové, zahradní, pomníkové), exteriéru a interiéru (volná plastika). Motivem sochařství jsou lidské a zvířecí postavy, zátiší, krajiny, architektura, ale i ornament, symbol, znak a další abstraktní motivy. Sochařství obsahuje vedle hmatových hodnot i kvality prostorové (úhel vnímání, formování prostoru sochařským dílem), barevné (polychromie, barva materiálu), dynamické (urobily, kinetické objekty). Začátky vývoje sochařství spadají do pravěku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jaroslav Papoušek, klasicismus, řezba.