Joachim Johann Winckelmann

[Vinklman], *9.12.1717 – †8.6.1768 (zavražděn), německý osvícenec, zakladatel klasické archeologie, představitel klasické německé estetiky. Studoval teologii a filozofii, zabýval se dílem A. A. C. Shaftesburyho

, Ch. L. Montesquieua

a Voltaira

. Estetickým ideálem je mu sochařství doby Feidiovy, dokonale slučující prostotu a harmonii, překonávající duševní hnutí; největší krása je ztělesněna v lidském těle. Příčinou rozkvětu řeckého umění je podle Winckelmanna společenské zřízení a řecká politická svoboda athénské demokracie za Perikla. Winckelmannova estetika působila pokrokově proti francouzskému klasicismu a baroknímu manýrismu, proti vyzdvihování umění císařského Říma. Winckelmann ovlivnil J. W. Goetha

, F. Schillera

, J. Ch. Hölderlina

, F. Schlegela

, G. W. F. Hegela

i estetické myšlení doby francouzské revoluce. Jeho idealizace antiky jako věčného vzoru umění se ale stala zdrojem konzervativních proudů (akademismu) zvl. v německém estetickém myšlení 19. století. Hlavní dílo: Dějiny umění starověku.