liturgie
Náboženství
[Řečtina], leitúrgie – souhrn specifických úkonů, obřadů a ceremonií, bezprostředně spjatých se systémem náboženských představ, jež mají v rámci určitého kultu reprodukovat některý aspekt věrouky. Bohoslužebný řád, bohoslužba. Liturgie se vyvinula ze starověkých mystérií, na něž navazuje v katolické a pravoslavné křesťanské církvi mše. Liturgie jako základní složka náboženského kultu vychází z přesně stanovených pravidel. Liturgické knihy obsahují předpisy a modlitby pro jednotlivé liturgické formy (mše, večerní pobožnost) i úkony (udílení svátostí). Každá liturgie používá svůj vlastní jazyk. V římskokatolické církvi se používá latina (od II. vatikánského koncilu i národní jazyky), v církvích sjednocených s Římem starořečtina a staroslověnština, v pravoslavné liturgii se převážně uplatňuje řečtina a staroslověnština. Protestantské pobožnosti se konají v národních jazycích. Slovenské evangelické sbory augšpurského vyznání (luteráni) používaly donedávna tzv. bibličtinu, v součastnosti slovenštinu. V rámci katolicismu se liturgie dělí na západní či latinskou (například římská) a východní (jeruzalémskou, koptskou). V tomto smyslu se užívá též výrazu ritus. Přestože liturgie je součástí všech náboženství, je jako prostředek spojení s Bohem nejdokonaleji propracována v křesťanství, zejména v katolicismu (církevní rok se slavnostmi, pravidelné modlitby).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
2. 8. 2020
Autor: -red-
Odkazující hesla: accentus, Alfons II., anglikánská církev, ars antiqua, ave, cínařství, cyrilometodějská misie, epištola, Etiopská ortodoxní církev, hagiografie, kadidelnice, kasule, knižní malba, koncil, Krešimír IV., leitúrgie, manipul, modlitba, papežství, požehnání, raně křesťanské výtvarné umění, římskokatolická církev, svěcení, Thomas Cranmer, večeře Páně, Vulgáta.