2. vatikánský koncil

2. vatikánský koncil (21. ekumenický); zasedal 11.10.1962-8.12.1965 (29.9.–4.12.1963, 14.9.–21.11.1964 a 14.9.–8.12.1965). Svolán papežem Janem XXIII.

, dokončen za Pavla VI

. Koncil jednal především o vztahu římskokatolické církve k měnícímu se světu (program přizpůsobení církve současnému světu – aggiornamento

), o sbližování s dalšími křesťanskými církvemi a o vztahu k jiným náboženstvím. Koncil měl vést k posílení sebeuvědomění římskokatolické církve (zdůraznění sborového a synodálního principu v církvi na úkor papežského centralismu, ústup od dogmat a klateb, rozšíření úlohy laiků) a zaujmout stanovisko k některým celosvětovým problémům, zejména k růstu vlivu socialistických zemí a socialistických myšlenek. Druhý vatikánský koncil přijal celkem 16 dokumentů, které byly schváleny společně papežem

a koncilem (některé papežovy návrhy koncil zamítl). Byly věnovány liturgické reformě, působení hromadných sdělovacích prostředků, učení o církvi, východním katolickým církvím, otázce ekumenismu, postavení biskupů (zvýšení jejich významu), reformě řeholního života, výchově kněží, výchově věřících, poměru k nekřesťanským náboženstvím, učení o bohu, úloze laiků, misijní činnosti, službě a životě kněží a působení církve v podmínkách současného světa (výzvy k míru a odzbrojení, kritika ostrých sociálních rozdílů zejména v zemích třetího světa, snahy o obnovu klesajícího vlivu církve). Viz též koncil

.