Josef Jungmann

Biografie / Poezie / Jazykověda

*16.7.1773 – †14.11.1847, český jazykovědec, básník a překladatel, vedoucí osobnost národního obrození. Jako profesor češtiny staroměstského gymnázia učil mnoho budoucích českých spisovatelů. Jungmann vycházel z přesvědčení o životaschopnosti češtiny, k jejímuž všestrannému rozvoji zaměřoval celé své dílo. Jazykový program národního obrození realizoval nejen ve vlastních básních, ale zvláště činností překladatelskou (J. Milton, F. R. Chateaubriand, F. Schiller, J. W. Goethe), vytvářející základy novodobého českého básnického jazyka. Obohacování češtiny neologismy a slovy z jiných slovanských jazyků vyznačuje i Jungmannovo úsilí o český odborný jazyk. Sestavil první českou učebnici literární teorie a poetiky (Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu) a dějiny české literatury s bibliografickým soupisem všech známých literárních památek (Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka). Životním dílem Jungmannovým je pětisvazkový Slovník česko-německý (1834–1839).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Antonín Marek, Benjamin Franklin, bohemistika, česká literatura, české a slovenské národní obrození, český jazyk, František Ladislav Čelakovský, Ignác Cornova, Jakub Malý, jungmannovci, Karel Jindřich Seibt, Kazimierz Brodzióski, literární věda, Matice česká, Praha, Samuel Bogumil Linde, slavistika, Slovo o pluku Igorově, Thomas Gray, Tomáš ze Štítného.