Vladislav Vančura

Literatura / Biografie / Režie / Dramatici

*23.6.1891 (Háj u Opavy) – †1.6.1942 (Praha), český prozaik, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. Manžel L. Vančurové

. Je považován za vedoucí uměleckou osobnost meziválečné české kultury. Jeho dílo se vyznačuje hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zvláště v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Po prvním poetistickém období (Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký) následovaly romány reagující na válku a dobovou sociální realitu (Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná). V tvorbě 30. let rozvíjel ideál silného člověka nespoutaného konvencemi (Markéta Lazarová), prvky renesančního vyprávění naplněného dobrou pohodou (Konec starých časů) a vytvářel široké epické obrazy soudobé společnosti (Tři řeky, Rodina Horvatova). Za okupace vydal Obrazy z dějin národa českého (nedokončeno), inspirované středověkými letopisy a renesanční novelistikou a vyjadřující na pozadí tragických i veselých příběhů a typů přesvědčení o nezničitelné síle českého lidu a jeho ryzím vlastenectví. Psal též dramata (Učitel a žák, Jezero Ukereve, Josefina).Jako spisovatel byl od začátku své tvorby ovlivněn filmovým uměním. Psal nejprve básnická filmová libreta, začátkem 30. let režíroval několik českých filmů (Před maturitou, Na sluneční straně). Zvláštní místo mezi nimi zaujímá film ze Zakarpatské Ukrajiny Marijka nevěrnice, na němž spolupracoval s I. Olbrachtem, K. Novým a B. Martinů. Po příchodu nacistů pracoval jako lektor Filmového studia Barrandov, zapojil se do ilegální práce a řídil přípravy k poválečnému uspořádání české kinematografie. Z jeho próz byly zfilmovány Markéta Lazarová, Rozmarné léto, Luk královny Dorotky, Konec starých časů aj.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 6. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: avantgarda

, Bronislav Poloczek, česká kinematografie, česká literatura, český film, Devětsil, František Hanus, František Vláčil, ich-forma, Jana Brejchová, Jana Preissová, Jaroslav Moučka, Jiří Adamíra, Jiří Frejka, Jiří Mahen, Jiří Menzel, Jiří Weiss, Josef Kemr, Josef Šebek, Josef Somr, Levá fronta, Ludmila Vančurová, lyrické drama, Martin Růžek, Miloš Bílek, Miloslav Troup, Miroslav Částek, Miroslav Moravec, Osvobozené divadlo, Pavel Kropáček, Pavel Landovský, Pavel Vondruška, Petr Kostka, Petr Nárožný, poetismus, Praha, Stella Zázvorková, Václav Čejka, Václav Sloup, Viola Zinková, Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Zdeněk Miler, Zdzisław Hierowski.