česká kinematografie

Film a TV

Existuje od roku 1898. Iniciátorem byl J. Kříženecký, prvním hercem J. Šváb-Malostranský. Roku 1911 vznikla soukromá výrobna Kinofa a Ilusion, roku 1912 ASUM a Lucernafilm. Po roce 1918 se začala česká filmová výroba živelně rozvíjet. Byl vybudován stálý ateliér AB v Praze na Vinohradech (1921) a na Kavalírce (1926). V němé éře vznikla řada filmů hlavně na náměty klasické i romantické literatury např. Kříž u potoka, Příchozí z temnot (J. S. Kolár), sociální drama Šachta pohřbených nadějí (R. Myzet), Cikáni, Pohádka máje (K. Anton), Lucerna, Dobrý voják Švejk (K. Lamač), Eroticon (G. Machatý), Varhaník u svatého Víta (M. Frič), Batalión (P. Pražský), Takový je život (C. Junghans) a další. V roce 1930 byl vinohradský ateliér adaptován na zvukový, roku 1933 byly otevřeny technicky moderní filmové ateliéry na Barrandově, 1934 v Hostivaři, 1937 v Radlicích. Zvukovou éru zahájila česká kinematografie roku 1930 Antonovým filmem Tonka Šibenice. Řada umělců v čele s V. Vančurou usilovala, aby české filmy byly uměleckými díly (V. Vančura: Před maturitou, Marijka nevěrnice, J. Rovenský: Řeka, Maryša, Hlídač č. 47, G. Machatý: Ze soboty na neděli, Extáze, V. Kubásek: Svítání, M. Frič: U snědeného krámu, Jánošík, Lidé na kře, O. Vávra: Panenství, Filozofská historie, Cech panen kutnohorských). V třicátých letech vznikly filmy útočící na fašismus (M. Frič: Svět patří nám – s J. Voskovcem a J. Werichem, H. Haas: Bílá nemoc), významné byly i filmy dokumentární (A. Hackenschmied: Bezúčelná procházka, K. Plicka: Zem spieva, O. Vávra: Žijeme v Praze, J. Lehovec: Divotvorné oko, Kamenná sláva) a první animované filmy (K. Dodal). Základy zpravodajského filmu byly dány Jalovcovými Pražskými aktualitami (1911) a němými žurnály z 20. let. Na ně navázal ve zvukové éře ještě němý Elektrojournal a později Československý filmový týdeník. Teprve 1937 začal vycházet první český zvukový týdeník Aktualita. Celých šest let nacistické okupace usilovali čeští filmoví tvůrci o uchování existence českého filmu a za tuto dobu nebyl natočen ani jediný hraný film, který by podporoval fašistickou ideologii. Naopak vznikla řada filmů, které povzbuzovaly odpor proti okupantům (F. Čáp: Babička, V. Slavínský: To byl český muzikant, M. Frič: Barbora Hlavsová). 28.8.1945 byla československá kinematografie zestátněna. Od začátku 50. let vznikala řada filmů socialistické tvorby, například: K. Steklý: Siréna, O. Vávra: Němá barikáda, Husitská trilogie, Romance pro křídlovku, M. Frič: Zocelení, J. Weiss: Vstanou noví bojovníci, Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma, J. Krejčík: Nad námi svítá, Vyšší princip, V. Krška: Mikoláš Aleš, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, J. Sequens: Neporažení, Atentát, ale také originální filmová tvorba – O. Lipský: Limonádový Joe. Koncem 50. a začátkem 60. let přibyli tvůrci první a druhé generace FAMU: K. Kachyňa, Z. Podskalský, J. Hanibal, V. Vorlíček, J. Balík, I. Novák, J. Polák, L. Rychman, A. Kachlík, Z. Brynych, F. Vláčil, V. Chytilová J. Jireš J. Herz, J. Menzel, D. Klein, O. Fuka. Část tvůrců české kinematografie se neubránila odklonu od socialistického realismu. Dokumentaristická tvorba se po osvobození koncentrovala do Zpravodajského filmu a Krátkého filmu. Vedle režisérů, kteří po dokumentaristických začátcích brzy přešli ke hranému filmu, zůstali dokumentaristy D. Holub, E. Kaněra, B. Vošahlík, ze starších pokračovali J. Kučera, J. Lehovec, J. V. Staněk, A. F. Šulc a nově přibyli například B. Šefranka, R. Krejčík, P. Hobl, R. Činčera, F. a J. Papouškové, P. Háša.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: Praha.